,
Ondi
No já právě jen že o těchto věcech se dá sice hezky filosofovat, ale realita a práce s těmi filosofickými závěry, VŠEMI z oblasti lidské psýché, je možná nemožná, rozhodně těžžká a asi neobjektivní.
Proto osobně nepovažuji psychologii za vědu /nezaměňovat z apsychiatrii), protože to je vlastně jen práce se statistickými soubory a tedy pravděpodobností nějakého jevu, stejně jako pravděpodobností, co ho "pomůže odstranit"
Takže filosofovat ano, vynášet soudy a verdikty je podle mne pyšné
:-)))))) 
přesně tak, filosofování jsou takové ty hospodské řeči kdy jsme k sobě blízko... :-)
Filosofování je pro člověka velmi důležité, dokáže ho to posouvat
"dopředu" (nehodnotím jestli směrem srpávným nebo nesprávným, i slepé
uličky jsou významné :-)))))
Jen se člověk nesmí "pustit", že je to pořád jen filosofování
družné trávení volného času :-)) já teď peču ribizovou buchtu a dělám ribizovou mameládu. Jsem sama i když manželněco studuje pokoji a užívám si že můžu být sama se svým "dílem". V půběhu života se mění touhy... nebaví mě filosofovat s někým, baví mě být sama se svoji "prací". Tedy to je právec uvozovkách, protože nic z toho dělat nemusím. Jsem v důchodu a dělám si jen co chci.
Já teď nic nepeču, pracuji, a k obědu bude gulášek .-))))))))
Manžel asi studuje PlayBoye :-))))))))))))))))))
A tak to mně baví filosofovat :-))) Ale ještě nejsem v důchodu a kdo
ví, jestli se ho dožiju. Dá-li Bůh 
