Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Za jaký posun lidského vývoje vděčí člověk víře?
A za jaký rozumu?

Psali bychom si tady takhle po internetu z různých koutů světa, kdyby rozum neexistoval, byl potlačrn a nahrazen vírou v něco nedoložitelného?

opět raději připomenu, že mluvím víře v boha, ne o víře obecně, ta měla na vývoj lidstva rozhodně stejný, ne-li větší, význam, než rozum, minimálně v počátcích člověka

víra je rozum, takže víře vděčí za všechno

íra nemůže být rozum, proboha :-)))))))))))))))
kdyby to bylo totéž, existuje jen jedno to slovo, neblbni, jonášku .-))))))))))

to jsi musíš odpovědět sám. TAdy ti asi nikdo neporadí. Rozum ti těžko napoví jak rozvíjet lidské vztahy, jak milovat dítě a učit ho životu, jak překonat těžkosti a ztráty, jak podpořit bližního v jeho strádání či jak se zasmát s přítelem, jak slyšet šustění větru v koruně stromu a naslouchat ptačímu zpěvu.

Ano, rozum pomáhá v technických věce, můžeme žít pohodlněji, máme dobrou lékařskou péči, rychle se dostaneme tam i onam ale lidé to všecko mají, žijí tím i plnější a bohatší život, cítí se vnitřně uspokojeni, že jsou šťastní a stačí jim to co mají protože se dokáží radovat? Nebo se dokáží radovat jen když mají všeky ty technické vymoženosti... a pokud něco nemají pak se radovat nedokáží?

Já se neptám na radu .-)))) ale na to, co kdo dává za "vinu" víře a co rozumu ve věci vývoje lidstva .-)))))
Rozum mi naopak vše uvedené napoví, protože k rozumu patří i city, emoce, a žádný rozum je nevytěsňuje, jako víra rozum .-))))) to by byl člověk sám proti sobě, to každý rozum ví - že součástí člověka je rozum i emoce a víra. nikoli ale víra v boha. ta nutná není, to vidíme na ateistech a koneckonců i jinověrcích

v tom, co popisuješ ti víra ale přeci také nijak nepomůže :-))))))))) to se bavíme jen o emočně plochém a nebo naopak nabobtnalém člověku. ale s vírou v boha to nemá nic společného, jak vychovat dítě, slyšet šustění větru (stačí poslouchat), občas zvednout hlavu ke hvězdám - jak to souvisí s bohem, pro boha .-))))

co člověk má mít nebo nemá z hlediska té materie si rozhoduje každý sáma v průběhu let se jeho názor k uvedenému se i dost zásadně mění.
ale můj dotaz změřoval konkrétně k víře v boha - jak pomohla víra v boha vývoji člověka. jak konkrétně.
ne že součástí člověka je i víra jako obecný fenomen, nikoli tedy ta v boha, třeba víra v partnera, že s ním můžeš mít děti, protože tě neodkopne (což se stejně může stát a stává, proto víra) - bez této víry, správněji asi důvěry, by se lidé nemnožili. stejně jako je k množení vede to, aby se o ně měl kdo postrat ve stáří.

kde např. v tomhle člověk potřebuja boha?

Tohle je sice pravda, ale vůbec nijak to nesouvisí s tím, jestli za existencí světa vidíš nějakého stvořitele, nebo jen vlastnosti hmoty a energie.

rozum je velice důležitý, pomáhá nám v praktických věcech a taky dělá náš život pohodlnější a bezpečnější. Máme díky rozumu lepší a bezpečnější auta, cesty, zábavu, kominikaci na dálku, hodně informací... to všecko díky rozumu. Jenže i když to faktiky všichni mají díky rozumu, přesto jsou mezi lidmi rozdíly. Někdo dokáže žít lépe a jiný hůře. Tam nastupuje moudrost a moudrost není jen o rozumu, je to i o zkušenostech, zájmech, zaměření pozornosti, schpnosti odpouštět etc... To už bývá rozum krátký.

To, jak člověk žije, tedy jak dokáže využít rozumu a citu, v jakém "poměru", ale už je snad prostě individuální, charakterizuje to jedince, jeho egem, nikoli v te verzi pýchy, ale ega jako souboru vlastnostkí konkrétního jedince :-))))Rozum krátký v těchto případech nebývá, tu "dělbu" R/C si prostě nastavuje každý sám, možná je mu "vrozena", ale rozhodně to neznamená, že se bez víry neobejde. Díky emocím, ať už přímým, že prostě chci věřit v boha, nebo nepřímým, že je mi nepříjemné nebo s enedokážu srovnast s realitou, která by existovala "sama od sebe", ale potřebuju, aby ji někdo (havně tu nepříjemnou), zavinil, tak si vymyslím boha, ale dám mu takové vlastnosti, musím, že si pro změnu nedovolím ho z toho vinit přímo, ale že to vlastně dělá z lásky, to, že žiju v nelibém rozpoložení, že ví, co dělá atd atp.

2 mouchy jednou ranou

1. Mám viníka mé situace
2. Ale vlastně si to zasloužím nebo tak něco.

prostě bůh umožňuje alibismus až nejbrutálnějšího zrna, podle mne.

no a to je to o čem mluvím, tvoje nevíra vymyslí x způsobu proč je správné nevěřit.

Ne, moje nevíra nic nevymýšlí.
Já prostě jen nedostal dostatečný důkaz, i kdyby jen logický, že vůh existuje, že je vůbec potřeba, aby existoval. a na základě uvedeného nevěřím

tedy nikoli že jsme si usmyslel nevěřit a teď vymýšlím teoooorie, proč není

tak to mají věřící - rozhodli se věřit v boha a od té doby vymýšlejí, proč ho nelze spatřit, dokázat, ale kdyby jen tohle, ale stačí si proběhnout místní náboženská fora a člověk nestačí zírat, jak si věřící v jednoho a toho samého ODPORUJÍ v tom, co znamená kdejaký verš z bible, co tím bůh myslel, proč to napsal, jak si dáváte do souvislostí i věci nesouvisející (a to máme i tady, viz kroky - která permanentně hustí do sebe ta dvě přikázání o milování boha a to druhé o milování bližních, protože si usmyslela, že když je bůh "svůj" že máme každý svého, ten je v nás a bohem jmse vlatsně my a tak máme milovat i bohy v podobě bližních našich) a naopak věci zjevné odmítáme vidět (opět kroky jako důkaz, že bůh není bytost jen proto, že to o sobě v bibli nenapsal) .-))))))))))))))))))

a hádají se o to věřící v toho samého.

v podstatě už to znamená, že si vše kolem boha jen vymýšlíte.
což ho sice automaticky nevylučuje, jeho existenci, ale přeci jen .... :-))))