To, jak člověk žije, tedy jak dokáže využít rozumu a citu, v jakém "poměru", ale už je snad prostě individuální, charakterizuje to jedince, jeho egem, nikoli v te verzi pýchy, ale ega jako souboru vlastnostkí konkrétního jedince :-))))Rozum krátký v těchto případech nebývá, tu "dělbu" R/C si prostě nastavuje každý sám, možná je mu "vrozena", ale rozhodně to neznamená, že se bez víry neobejde. Díky emocím, ať už přímým, že prostě chci věřit v boha, nebo nepřímým, že je mi nepříjemné nebo s enedokážu srovnast s realitou, která by existovala "sama od sebe", ale potřebuju, aby ji někdo (havně tu nepříjemnou), zavinil, tak si vymyslím boha, ale dám mu takové vlastnosti, musím, že si pro změnu nedovolím ho z toho vinit přímo, ale že to vlastně dělá z lásky, to, že žiju v nelibém rozpoložení, že ví, co dělá atd atp.
2 mouchy jednou ranou
- Mám viníka mé situace
- Ale vlastně si to zasloužím nebo tak něco.
prostě bůh umožňuje alibismus až nejbrutálnějšího zrna, podle mne.
