já jako ateista si netroufám vykrelit Boha, představu nemám, zajímá mne
představa věřících.
jen kdyby nebyla "co kus" tak jiná.
říct, že bůh není, vyžadovalo mnohem víc přemýšlení, namáhání mozku a ztráty času, než říct "Bůh je". u toh odogmatu byl odomyšleno jen to, že je nutné ho postulovat, jinak jsou věřící s bohem v prdeli jak baťa s dřevákama
už jsem ho posutlovala, jako dobro, jednota, harmonie, stálost a všecky představy by měly (by měly je s vykřičníkem) směřovat k dosažení této harmonie. Každý má svoji cestu, jedinečnou a úzkou, protože každý je jiný dílek na cestě... tedy měli bychm jít směrem k souznění...buddhisté říkají k odstranění utrpení - nirvána, měli bychom se posouvat k stavu mysli, který je pro nás smrtelníky nepředstavitelný. Stav harmonie, souznění, vidění, rozumění etc....od elementů k celku.
křesťané před utrpením neutíkají jako budhisté snaží se ho přeměnit v dobro.
chtěla jsme říct, že se jedná o postupy, o metodiku. Jendotlivá společenství si v průbhu stovek a tisíců let pokud tedy přežily, vytvořily své postupy, tradice, zvyky etc. Ale v podstatě je to prst ukazující na měsíc ve smyslu TAM jdeme, a tímto způsobem.
Říci Bůh není, to je nejstupidnější prohlášeni, které zvládne
kdejaký amatér.
Ale dospět k tomu že Bůh je, to je daleko složitější náročnější a
bez Boží pomoci prakticky pro člověka nedosažitelné. 
Takže tobě pomáhal bůh uvěřit, že reálně existuje? V čem
spočívala ta boží pomoc ve věření? Hypnóza, sugesce, bič a cukr jako u
koňů?
no vidíš, ale k tomu nikdo nedospěl, to jste museli vyhlásit jako dogma, při vědomí, že bez toho dogmatu jste úplně v prdeli ......
