Mrknisem náhodou nadhodil dobrou úvahu. To i naše lidská duchovnost či spiritualita je dost členitá, tvoří jí celá řada rozličných názorových proudů a praktik, nicméně všechny mají společné to, že se úzce dotýkají přirozenosti či podstaty člověka. Snaží se člověka k té jeho podstatě dovést poté, co jí "opustil" díky uvědomění sebe sama. Důsledky uvědomění sebe sama jsou nejspíš univerzální, to znamená, že každý živočišný druh, ať už na zemi nebo mimo ní, se zákonitě po nabytí vědomí sebe sama stane religiózním druhem. Nabytí vědomí sebe sama přináší ohromnou výhodu, ale zároveň i jisté potíže, které mizí až poté, co bytost nabude tohoto uvědomění v plné jeho možné šíři. Každá sebe-vědomá bytost je tak odsouzena k povinnosti rozšiřovat své sebeuvědomění, aby se zbavila strasti či Božího odloučení a dosáhla opět své bytostné jednoty či celosti (tentokrát uskutečněné na vědomé úrovni).
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
1
1
religiozni psychologizace na steroidech