Bůh nestvořil druhého Boha, ale svět, který je od něj odlišný. Tím vědomě umožnil nedokonalost, svobodu i možnost sváru. Ale není v tom i jistá obava? Touha po dialogu bez rizika? Jako když si v diskusi vytvarujeme publikum, které nám přitaká, místo toho, abychom přijali výzvu od sobě rovného (ber to jako polemiku, bez urážky víry).
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
