Smrt je nevyhnutelná součást života. Pro věřící může znamenat
přechod do jiné formy existence - posmrtný život, nebe, reinkarnaci. Pro
ateisty je spíš definitivním koncem vědomí.
Filozofové jako Camus a Sartre tvrdili, že svět je absurdní a bez vyššího
smyslu a přesto má cenu žít, tvořit, milovat. Smrt podle nich není
tragédií, ale rámcem, který dává životu tvar. Heidegger mluví o
„bytí-k-smrti“, Kierkegaard o konfrontaci s konečností, Jaspers o smrti
jako hraniční situaci, která nás nutí hledat něco přesahujícího.
Je pro vás představa posmrtného života útěchou, nebo překážkou v plném
prožití života tady a teď?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1