Jsme na cestě stát se bohy?
Kdysi jsme si děti prostě pořizovali. Dnes si je začínáme vyrábět.
Genetické úpravy, selekce embryí, umělé dělohy, technologie nám
umožňují zasahovat do života ještě před jeho začátkem. Můžeme
ovlivnit vzhled, inteligenci, odolnost vůči nemocem. Zní to jako sci-fi, ale
už je to realita, která se pomalu stává normou. A tak si kladu otázku - Kde
končí člověk a začíná stvořitel? Náboženství učí, že život je
dar. Ale když si dítě navrhujeme podle vlastních představ, nepřebíráme
tím roli boha? Bez víry, bez mystiky, jen s laboratoří, daty a algoritmem. Z
biologického hlediska tím narušujeme samotný princip přirozeného výběru.
Ten po miliony let formoval lidský druh skrze náhodné mutace a adaptaci na
prostředí. Ale co se stane, když výběr převezmeme my? Vzniká nový typ,
umělý výběr. Rychlý, cílený, ale možná nebezpečně jednostranný. A
právě tady se nabízí zásadní otázka -Je cílem člověka rozhodovat o
tom, jaký bude? Touha po sebeurčení je hluboce lidská. Chceme ovlivňovat
svůj osud, své schopnosti, své možnosti. Ale jak daleko má tato touha
sahat?
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
