Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No ano a po nějakém čase ta zkušenost, jakou jsi opsala ve svém příspěvku, pak té víře dodává odůvodnění.

zpětně... člověk se ptá proč je to teď jinak? ale všecky odpovědi jsou hlouposti

Spíš od tohoto okamžiku už má víra jisté odůvodnění. Doteď ho neměla, teď ho má.

čili vlastně ty začneš věřit spontánně, bezdlůvodně - ale je ti to blbý a tak si postupem času usmyslíš důvod a opodstatnění .-)))))

Dobrý :-))))))))))))))

jenže ateisté to mají přece taky tak

ateista v boha nevěří, takže to srovnáváš s čím?
já osobně mám myslím důvod ke všemu, co si myslím a dělám

a jaký důvod máš k tomu aby žil, abys dýchal? abys věděl že jsi ty kdo jsi ty?

S absolutní samozřejmostí přijímáme vlastní existnci, jakoby to bylo normální :-)) normální to je protože zpětně vidíme že jsme se narodili, že jiní se taky nediví že tady jsou a přijde nám to samozřejmé...

člověk který třeba přijde kompletně o paměť a vzbudí se a neví kdo je, kde se tady vzal, chytá paniku... protože má problém který my nemáme. My víme kdo jsme. Víme že jsme se narodili, že máme maminku a tatínka, že se můžeme domluvit ale tohle vše bereme jako samozřejmost, proto odmítáme uvěřit, že až tak normální to není.

přežití. v těchto případech je to pudové. lidské tělo už vyzkoušelo, že když nedýchá, umnírá. takže přežily jen ty varianty, které dýchají

mně to samozřejmé zas až tak nepřijde. je plno "člověků", co se ani nenarodili nebo už mrtví, nebo záhy zemřeli, mimo prostředí matky

ten závěrečný příklad je asi v pořádku, ale nechápu, pro co to byl argument nebo vysvětlení?

že nevíme... přemýšlející člověk se dostane do momentu, kdy zjistí že neví. Tedy pokud je upřimný a neřekne si, však se narodím a umřu, co mě je po tom. Určitě jsou lidé, kteří se nikdy nezamyslelai nad tím, jak žijí, co dělají, jaký to dává smysl jim a těm druhým etc. Prostě žijou a umřou. v pohodě. ale já nad tím přemýšlím, vlastně již jako malá holka jsme přemýšlela nad tím, kde se lidttvo vzalo a jaký to dává smysl, že tady takhle chodime a jak žít aby když sestárnu, nelitovala že jsem něco neudělala nebo opoměla. Protože to bylo důležité.

Takže jsme přemýšela i nad tím, co je důležité. A jak se k tomu dopídit abych se to dozvěděla.
A na staré kolena vím, že to důležité je vnitřní klid. Nalézt vnitřní ticho.

To znamená, že věřící nejsou upřímní. ani sami k sobě.

jaký dává smysl existence virů a bakterií jim samotným?

vnitřní ticho je důležité jak pro co a jak pro koho a jak proč

muse by ses stát virem nebo bakterií, abys tu otázku mohl zodpovědět.

Nemusím.
V podstatě lze říct, že pídit se po smyslu existence je nesmysl, ať už nějaký je nebo není žádný.
Sám živočich si hledá svůj vlastní smysl své existence.

Důležité ??? Pro koho důležité? Pro osobu trpící mindráky, pro osobu s vyhraněným egocentrismem?
Co je vlastně pro nás důležité? Důležité je zdraví, tedy funkčnost, protože máme závazky k lidem, kteří nám něco důležitého dali.
Kdykoliv můžeme zakončit naši bio-existenci, před poslední jiskřičkou vědomí se třeba řekneme !tak, to by bylo hotovo". A co následuje? Co bude za půl roku po naší smrti, za rok, za dva? Nic světoborného, kromě hrstky příbuzných a přátel si na nás nikdo nevzpomene. Zkrátka jsme se ve formš molekul a atomů vrátili do přírody.

PS : jinak moje reaklce byla na to trdlo .-)))))))))))))­)))))))))) ne na tebe ?:-))))

Já si teba myslím, že pro to, věřit v Boha, člověk důvod vždycky má předem. I kdyby malicherný důvod.
že i pro víru platí, že je následkem nějaké příčiny :-))))