Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

že nevíme... přemýšlející člověk se dostane do momentu, kdy zjistí že neví. Tedy pokud je upřimný a neřekne si, však se narodím a umřu, co mě je po tom. Určitě jsou lidé, kteří se nikdy nezamyslelai nad tím, jak žijí, co dělají, jaký to dává smysl jim a těm druhým etc. Prostě žijou a umřou. v pohodě. ale já nad tím přemýšlím, vlastně již jako malá holka jsme přemýšlela nad tím, kde se lidttvo vzalo a jaký to dává smysl, že tady takhle chodime a jak žít aby když sestárnu, nelitovala že jsem něco neudělala nebo opoměla. Protože to bylo důležité.

Takže jsme přemýšela i nad tím, co je důležité. A jak se k tomu dopídit abych se to dozvěděla.
A na staré kolena vím, že to důležité je vnitřní klid. Nalézt vnitřní ticho.

To znamená, že věřící nejsou upřímní. ani sami k sobě.

jaký dává smysl existence virů a bakterií jim samotným?

vnitřní ticho je důležité jak pro co a jak pro koho a jak proč

muse by ses stát virem nebo bakterií, abys tu otázku mohl zodpovědět.

Nemusím.
V podstatě lze říct, že pídit se po smyslu existence je nesmysl, ať už nějaký je nebo není žádný.
Sám živočich si hledá svůj vlastní smysl své existence.

Důležité ??? Pro koho důležité? Pro osobu trpící mindráky, pro osobu s vyhraněným egocentrismem?
Co je vlastně pro nás důležité? Důležité je zdraví, tedy funkčnost, protože máme závazky k lidem, kteří nám něco důležitého dali.
Kdykoliv můžeme zakončit naši bio-existenci, před poslední jiskřičkou vědomí se třeba řekneme !tak, to by bylo hotovo". A co následuje? Co bude za půl roku po naší smrti, za rok, za dva? Nic světoborného, kromě hrstky příbuzných a přátel si na nás nikdo nevzpomene. Zkrátka jsme se ve formš molekul a atomů vrátili do přírody.