Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

víš pořád víc, i kdybys stále více věděla, kolik toho ještě nevíš.

jenže ještě víc nevím. V tom je ten problém...že to co víš je pryč a odhalí se ohromná masa nevědění.

????
Ne.Ty víš stále víc a víc, i kdybys věděla stále víc toho, co ještě nevíš. Předtím jsi to nevěděla a klidně jsi mohla objektivitu "obejít", protože js nebyla limitována novými otázkami.
Nově už o těch problémech víš a tudíž "odpověď" v podobě závěru, který nově objvená otázka vylučuje, už neučiníš a tím jsi zase o krůček blíš objektivitě.

zjednodušeně : když stojím před 1 cestou, mohu si myslet, že URČITĚ vede k cíli. když po ní ale chvíli půjdu a za lesem narazím na křižovatku s 3 možnýma cestama, najednoumi dojde, že ta jedna cesta, o které jsme si v daném stupni poznání myslel, že k víli vede, k cíli nutně nevede.
tvoji objektivitu pomáhají utvářet a definovat nejen objevy konečných řešení, konstatnt, ale i objevy nových otázek, proměnných. i kdyby jen v tom smyslu, že to "zřejmě nebude tak jednoduché, jak sis myslela". i to je posun k objektivitě

ježkovy oči :-)))

Fyzikové říkají, že s každým novým poznáním se vynoří kupa otázek, takže paradoxně čím víc toho poznáváme, tím více toho nevíme.

ve skutečnosti v daný okamžik už víme, co nevíme, zatímco před novým poznáním jsme nevěděli, co nevíme :-))))))))))))

dnes v noci jsme nemohla spát, pořád se mi honilo hlavou co ještě nevím :-) Nakonec vše dobře dopadlo, ale určit je nejhorší bič vědět že nevím. A že něco vím se v tomto ohromném nevědění ztrácí.

Mně to nic nedělá, mně je jasný, že NIKDY nebudu vědět všechno a nijak zásadně mne to neovliv%nuje., Samzořejmě při nějakém rozhodování to může působit problémy, ale pokud vím, že se rozhodnout musím, s vědomím nějakého rizika se prostě rozhodnu