Jsou to pohádkové metafory a v pohádkách se logika příběhu dost
zanedbává.
Pravda.
Takže tu máme nesmrtelné, vševědoucí, všemocné (činící zázraky v
přímém přenosu) bohy, otce a syna Ježíše, tedy dva bohy v monotheismu,
kteří jsou jedno tělo a jedna duše. Ten dvojbůh dá zatknout a popravit
své druhé nesmrtelné JÁ. Vše naplánoval už na počátku věčnosti,
přesto dělá dělá, že je překvapen vývojem situace. Proto zabitý
nesmrtelný dvojbůh bůh po svém pohřbu a zabalení do Turínského plátna
vstane, vybalilí se z plátna, odvalilí neodvalitelný kámen kámen a vyleze
po žebříku do nebe.
Místo aby vše důkladně z dokumentoval vytesáním do kamene, jako ono
desatero, i když věděl dopředu, že se vyvinou rozličné verze oné
pohádky, tak se na dokumentaci vybodne.
Současní ideologové se vyloženě zesměšňují tvrzením, že ti
bohové, otec a syn, jsou bohem jedním a dělají si z pobožných tím
inscenovaným divadélkem srandu. Mrtvoly vylézaly z hrobů, Země se třásla,
vítr skučel, zvířata prchala, ptáci dělali nálety, krokodýli klapali
čelistmmi ... . Dnes by ideologové přidali, že se auta sama nastartovala a
jezdila po dálnici D1 a k žádné nehodě by nedošlo. To by byl zázrak jak
se patří.