Vidíš, o to je to zvláštnější.
No bnevim.
Mně jako ateistovy je to teda šumák, co hraje bůh s věřícíma. možná v
kostky
V Bibli Bůh říká Izraelitům, co smí a nesmí jíst.
Nejde primárně o zdraví, ale o to, aby byli odděleni od okolních národů a
připomínali si svou zvláštní smlouvu s Bohem.
Přikázání o jídle fungují jako praktická zkouška víry – člověk si
musí vybrat, zda důvěřuje Bohu, i když nerozumí důvodům.
V křesťanství se pak jídlo proměňuje v svátost (eucharistii) – chléb a
víno jako prostředek spojení s Bohem.
Zajímavé, že už v Genesis Bůh říká, co se má jíst, nejdříve rostliny, později maso (Genesis 9,3). Takže otázka jídla není jen pozdější zkouška víry, ale součást Božího plánu od začátku. A u Abrahama? Tam se víra neřeší přes jídelníček, ale přes ochotu obětovat syna. Že by oba jedli košer a tak muselo rozhodnout o jejich loajalitě něco jiného? Doufám, že je ti jasné, co tím sarkasmem na konci myslím.