o motivaci jsme myslím psal jen v souvislosti s rovnostářstvím, tedy s
tím, že neužitečného považujeme za rovného s užitečný,. rto bere (a
nejen) motivaci užitečným. viz komunistické režimy.
k čemu je konání v dobrém úmyslu (i osvěta může z tohoto kriteria
vybočovat, záleží na tom, co bude předmětem té osvěty), když bude
naprosto neúčinné, neefektivní? nebo minimálně bez důkazu jistoty
alespoň nějakého fungování, nebo nápravy stávajícího fungování
světa, kdy víc jak půlka planety se jen veze.
Na jedné straně máme Maslowovu hierarchii potřeb, na druhé straně pak
fakt, že skutečnou práci, skutečné hodnoty, které se dají použít k
reálnému přerozdělení, vytváří jen cca 20 % obyvatel planety, a to
ještě jak kde.
Ten nepoměr v požadavcích (uspokojovaných) a zajištění jich je
katastrofální. A naprosto nevyhnutelně jednoho dne skončí díky "lidskosti"
naprosto věcným a objektivním vyvražděním se, kdy, pokud vůbec, zstanou
jen ti nejsilnější (ne nutně fyzicky, i rozumově, rozhodně ale ne citově,
kteří se budopu ve jménu milosrdenstvía smilování empaticky vžívat do
svých vrahů a ani nepomyslí na to jim ublížit :-)))))))