Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To asi i náboženství není vázané na bytost či idol. Spiritualitu (duchovnost) bych označil za prožitkovou komponentu náboženství.
K Dawkinsově teorii memů se staví odmítavě evoluční psychologie, takže už se s ní ve vědě nepočítá.

Ten začátek mi nějak uniká.

že není vázané na nějaký idol či bytost. To je jen opora...ukotvení mysli. V abstraktních vzorcích se může mysl rozjíždět, ukotvením se koncentruje.

Vnímám náboženství jako systém, který je spojený s bytostmi, ať už nadlidskými, duchovními nebo jinými a s idoly, které slouží jako prostředky uctívání. To, co se tvoří skrze napojení na tyto zdroje, vnímám spíše jako rozjímání v rámci dané víry než jako skutečné oproštění. Na konci se totiž člověk opět vrací k náboženskému rámci.
Spiritualita, jak ji chápu já, není vázaná na žádný náboženský symbol. Je to čistě vnitřní proces, který se rozvíjí individuálně, bez potřeby vnějších opor. Co z něj vychází, je různorodé, osobní a ve své podstatě rozvíjející, bez nutnosti návratu k nějaké konkrétní víře.

bez korekcí má rozvíjení tendenci zparchantět.

To zparchantění se týče koho ?
Lidí, zvířat, rostlin ? Nebo ideologií jako byla zvrácená verze nacionalismu, komunismu a náboženství ?

že si začne narážet do druhých a vzniká nepořádek a zmatek. Nakonec se nerozvine nikdo. Jako když na cestách si každý určí pravidla silničního provozu dle svého gusta.

Jde o míru takového zásahu a o to zda je ještě zdravý.

Mno, třeba za komunistů nás zparchantěly právě korekce .....

krak a uz se zase obraci :-(((((((((((((­(((((((((((((((((((((

Ano, už zase jedeme od vašeho parchantismu k normálu

krak promi uz nebudu -- jedem dal ---

krak promin --- ze ty myslis srdce jako lidsky organismus?? Srdce neceho je ale i neco jineho

tohle je to "jedeme dál"?

Já vím, třeba základna koule :-)))))))))))))))))))

né všechny, někteří zůstali sví... i když trochu schíza. Ale z dnešního pohledu jsme byli celkem normální, přirození, měli jsme se rádi. Jen jsme víc bojojvali o přežití...ale dobrý

To "ne všchny" (míněno ne všechny lidi, nejen ne všechny korekce) platí ale vždy¨
zbytek neřeším

teď nevím co chceš říct

no že když jsi zpochybnila vliv všech korekcí z akomunistů, že tak je možné zpochybnit i vliv korekcí dnes

samozřejmě... jen jsme psala že korekce potřebujeme obecně. abychm se nevymkli z kloubů. tyto korekce nebo překážky či hranice nás vedou k sebereflexi, k nějakému konkrétnímu postoji, k zpětné vazbě kterámá různý výsledek... jen že je potřeba abychm se lépe poznali

Já jen žes jim přisoudila ad hoc pozitivní funkci, což být vážně nemusí .-)))

pozitivní ve smyslu, že lidé bez jakékoliv korekce zparchantí... ale to už jsme psala.

Což je nedostatečná korekce takto se vyjadřovat slovem že zparchantí :-).

No proto jsme uvedl, že ještě nedávno existovaly korekce, kdy lidí zparchanteli S TĚMI KOREKCEMI, a ne bez nich.
Takže neplatí, že lidé bez jakékoli korekce zparchantí.
I s korekcemi se dá zparchantět a to se schválně vyhýbám zmínce, že co je dobré (pozitivní) a co špatné (negativní) je zhusta jen subjektivní záležitost

PS : a tedy doplněk, samozřejmě i bez korekcí se dá nezparchantět ale naopak, nekorekce mohou mít také pozitivní vliv

PPS : jo a samozřejmě ještě bychom museli probrat, co si kdo představuje pod pojmem "zparchantět" .-)))

Na konci se totiž člověk opět vrací k náboženskému rámci.

A k tomuto názoru jsi dospěl jak ?

Myslím to tak, že pokud věřící v rámci své víry začne rozjímat s blaženými všeobjímajícími pocity, pak na konci takového stavu přijde znovu onen náboženský rámec.

a nějaký závěr k tomu nebo komentář... jsi zastánce rámce nebo blažených pocitů nebo co vlastně máš na mysli

zase pár nesmyslů:
Pokud je v textu definovaný "idol" předmětem uctívání, tak to není náboženství, ale modloslužba.
Ta tvoje spiritualita bez nějakého rámce je chaotická — je jen proudem pocitů bez vnímání směru. Ale řekl si to od srdce, protože tebe vnímám jako zmateného člověka v teologii tak ve filozofii. (pišeš zmateně i tady- mluvíš o "oproštění" ale nevíš od čeho? myslím že by bylo pro tebe nejlepší se oprostit od své neschopnosti psát srozumitelně o co ti jde. Ty by si učitelem nikdy být nemohl řekl by si B bez toho aby si definoval A a naopak.

To je stejné, jako bych psal slepému.
ťuky ťuk

Co si představuješ pod slovem "spiritualita" ?
A ta "spiritualita" může být chaotická a strukturovaná ?

viz trocha z hesla Spiritualita v Lexikonu psychologie

A co třeba uctívání Země Gaia? Zde není Země chápána jako bytost, ale jako "stroječek". Nebo uctívání toho vesmíru či kosmických energií, jak tu byla řeč. Samozřejmě vždycky závisí na tom, jak si náboženství nadefinujeme, ale proč by v centru náboženství či nábožného uctívání měla být vždy nějaká bytost?
Náboženský postoj je podle mě charakterizován vztahováním se k něčemu člověka přesahujícímu, tedy transcendentnem (což nutně neznamená něco mimosvětského). Nemusí to být bytost, může to být klidně přírodní síla.

Spiritualita by pak byla prožitkem té transcendence.

Jo, ta transcendence je vztah k neskutečným, tedy fyzicky neexistujícím věcem, bytostem a fenoménům.
Duchové jsou nehmotné, neviditelné a prakticky bezcenné produkty strachu ustrašených lidí. Takoví "vidí" duchy všude a ve všem - prakticky jsou duchové náhražkou za vzdělání. Čím nevzdělanější lidé, tím víc duchů.

No člověka přesahuje spousta věcí, prokazatelně reálných věcí, jako je ten vesmír, nebo přírodní síly, duševní síly... a ke všem u tomu se člověk může vztahovat.

Duchové jsou tradičním pojetím toho, co dnes nazýváme "psychický komplex". Je to tedy pojmenování pro reálný fenomén, jenom dříve ho chápali jakožto bytost, jíž přikládali vnější existenci, zatímco dneska ho chápeme intrapsychicky jakožto asociační shluk fungující jako jeden celek. Vidění duchů kolem sebe tak nesouvisí ani tak se vzděláním, jako spíš s mírou sebeuvědomění.

Soudím tedy, že to platí i pro Ducha svatého a všechno to rozprávění s bohem ve vlastní hlavě :-))

Jako kluk jsem četl knihu „Duch Llana Estacada":-)