A co třeba uctívání Země Gaia? Zde není Země chápána jako bytost,
ale jako "stroječek". Nebo uctívání toho vesmíru či kosmických energií,
jak tu byla řeč. Samozřejmě vždycky závisí na tom, jak si náboženství
nadefinujeme, ale proč by v centru náboženství či nábožného uctívání
měla být vždy nějaká bytost?
Náboženský postoj je podle mě charakterizován vztahováním se k něčemu
člověka přesahujícímu, tedy transcendentnem (což nutně neznamená něco
mimosvětského). Nemusí to být bytost, může to být klidně přírodní
síla.
Spiritualita by pak byla prožitkem té transcendence.
