,
Ondi
Já mohu být jen v souladu se s vou vlastní psychikou.
Být v souladu s psychikou třeba nějakého psyhcopata pro mne není
řešení.
Tím chci říct, že neexistuje jedna standardizovaná /psychika" člověka,
možná má nějaké společné prvky, ale jinak je příliš rozdílná právě
i z pozice zásadních požadavků na svoji vlastní psychiku
Třea takový psychopat se dostane do psychické rovnováhy, když provede
masovou pedofilní vraždu.
No možná je to v souladu s boží vůlí, nevím, moc se mi tomu nechce
věřit
přesně tak. takže se musí naučit akceptovat nerovnováhu. to si myslím jde taky. Je to pak mimořádná schopnost ovládnout vlastní vyšinutou psychiku.
Všichni lidé fungujeme na stejném principu, a to jak po stránce tělesné, tak i po stránce psychické (psychika je funkcí tělesného orgánu). Čili všichni sestáváme ze stejných prvků spolupracujících na základě stejného principu, stejných pravidel. Díky tomu funguje medicína a díky tomu se taky třeba umíme vžít do situace druhého a rozumět tak druhému, co prožívá (a případně mu i pomoci). Každý jen máme individuální poměr těch prvků, kdy někdo má víc jednoho a jiný zase druhého, ale tu "fyziologii", ten základ, tu "kostru" máme všichni stejnou. Tělesně i duševně nemocní se od zdravých liší tím, že jim něco nefunguje správně (je narušen princip jejich fungování) a ne tím, že by měli jiné tělo nebo jinou psychiku.
někdy se říká duševně nemocný, ale nemusí být nemocný... jen mu ujíždí psychika. Je třeba nemocí, když má člověk vtíravé myšlenky? třeba když před těžkým jednáním musí myslet co řekne, co uděla ten druhý přehrává si situace a nakonec se vůbec nevyspí i když spát chce? ty myšlenky tam skáčou samy, nemůže je odehnat.
To byl třeba můj problé, nemohla jsem zastavit vtíravé myšlenky. jak jsme e v noci vzbudila, hned mi do hlavy naskákaly. Samy od sebe. Je x způsobu jak se vtíravých myšlenek zbavit. Teď v důchodu je nemám a spím jak mimino. Je to stresem. Ale jak se zbavit stresu? Utéct od náročné práce, abych utekla od stresu? To je pak věcí rozhodnutí. Buď se smířím s tím, že nemůžu spát a že mám v hlavě nasráno nebo jdu od toho a mám sice klid ale zase přijde něco jiného.
Jo to je obsese. To není samo o sobě nemoc, protože to čas od času
zažije každý, ale je to patologické (tedy něco nefunguje správně),
podobně jako když tě čas od času bolí břicho nebo hlava. Ačkoliv to
může být součástí nemoci, neurózy nebo psychózy.
Jak se zbavit stresu, jak se zbavit potíží... Na to nějaké obecné postupy
jsou, ale vždy záleží na tom, jestli je člověk ochoten pracovat na sobě a
změnit se, nebo ne. Protože tu příčinu má člověk vždycky v sobě. A
když to člověk nezvládá, tak holt musí změnit vnější podmínky.
řekla bych že to zvádá i se stresem :-)) a různými neurotickými projevy. Musí se s tím naučit žít. Proto mě překvapuje jak se lidé snaží zbavit se těchto a tamtěch obtíží, chodí psychiatrovi a k psychologovi a v důsledku ten jejich doktor může mít větší problémy než oni. Bez srandy, kolikrát kroutím hlalvo co všecko lidé nechtějí snášet a raději berou léky či to různ "řeší" místo aby se na to vybodli. Ono to přejde věkem. a povaha se nezmění... ta zůstává, i charakter.
to je špatně, lepší je to ukázat. I proto že to člověk dokáže lépe vidět sám.
Ono to není vůbec tak jednoduché, mít se komu svěřit je moc dobrá věc a třeba čínská medicína léčí tělo i duši.
Jasněže, sdílená bolest, poloviční bolest. ale to platí holt jen pro psychicky zdravé jedince, jak je tam nějaký úlet, nelze predikovat, co způsobí ještě větší problém a naopak
No někdy to opravdu zasahuje výrazně do života, že to člověku
neumožňuje moc dobře fungovat. Když se to stává sem tam, tak je to v
pohodě, asi jako když se šel člověk vychlastat a druhý den má kocovinu -
ví, že se z toho za den dostane. Ale když se to opakuje pravidelně a často,
tak už to docela vadí. A tak jako se lidi snaží zbavit tělesných
potíží, tak se snaží zbavit i psychických, na tom zas neshledávám nic
špatného.
Charakter se změnit dá. Dokonce prý i temperament. Musí se jen chtít a chce
se, když je patřičná motivace.
aha, tak to jde také mimo mé znalosti či zkušenosti. NIc takového jsme nepozorovala. Tedy nepozorovala jsem žeby stres byl až tak škodlivý, naopak. z dnešního pohledu ho beru jako něco pozitivního co člověku dává energii. a co se týče charakteru či temperamentu, tak jsme nepoznala nikoho kdo by se změnil starobou. Naopak, mohly se rysy zýraznit anebo být sympatický, protože je to nakonec celkem legrační jak je člověk svůj. Je to svéráz a obohacení.
Jo aha, já nemluvil přímo o stresu, ale o různých psychických obtížích, jako jsi nastínila tu obsesi. To každý známe, tak jako třeba depresi, rozpolcenost, úzkost apod. Různé patologické obtíže jsou běžné i v rámci "normality", nemocí se stávají, až když jsou pravidelné (vlastně jakoby chronické). O tomhle jsem psal.
To já zas znám lidi, co se charakterově proměnili. Někdo méně, někdo podstatně. Vlastně k tomu vyzývá i křesťanství "změňte své smýšlení a obraťte se" (nebo tak nějak). Lidská osobnost je individuální kombinací různých faktorů a ty má člověk ve svých rukou.
Smýšlení j něco jiného než charakterové vlasntosti, tedy myslím nikoliv teď ve smylsu dobrého či zlého charakteru nýbrž typu. sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik a různé odstíny mezi nimi. a v každém typu se najdou rysy dobré i horší. a pak záleží jak člověk s těmi kartami hraje...tedy jak smýšlí, ovšem v rámci darů které dostal. Proč by ty dary měl měnit, odmítat etc... měl by je akceptovat a uděat z toho to co je možné i třeba tím že to přijme.
Pokud má nutkavé sklony ubližovat jiným nebo tíhne k depresi a pasivní agresivitě, pak je důležité aby to uviděl sám. a také uviděl důsledky svého jednání. Lidé často obviňují druhé z toho co sami dělají, nevidí to. Pak se setkávaj s odmítáním a myslí si že to ti druzí mají v sobě chybu.
agresivitu vidí každý, ale pasivní agresivitu či depresivní a ublíženecké postoje jejich nositel často nevnímá. Zdá se mu že má na ně nárok, protože... a tak se nechá táhnout a remcá u toho.
To jsi popsala typy temperamentu, což je způsob reagování na podněty, charakter je širší pojem zahrnující prostě obecně vlastnosti, charakteristiku člověka. A vlastnosti jsou úzce spjaty se způsobem smýšlení. Vlastnosti jsou zčásti vrozené a zčásti vypěstované výchovou, a v průběhu života se mění, protože člověk je jednak nucen se přizpůsobovat požadavkům života a jednak vnitřně zraje, takže pojímat je jako dar mi nepřijde zrovna přesné. Člověka je možné formovat a záleží jenom na něm, do jaké podoby se zformuje. Je to naše osobní zodpovědnost, jak potvrzuje i náboženství.
Rozumim, zaleži na ujasneni pojmu. Takhle ano. Chtela jsem vyjadrit ze netreba lamat hul ani nad cholerikem. Urcite vlastnosti mohou byt v urcitych situacich prinosrm ci prekazkou.
To je přece gró biblického poselství, že Bůh má na člověka nějaké požadavky a těm se člověk musí přizpůsobit, aby mohl být spasen. Uvést svou vůli do souladu s vůlí Boží.
díky tomu" medicína dost často nefunguje
jasněže nemocní mají něco vychýleno zásadně, pozorovatelně.
mi šlo ale jen o to tvrzení, že v souladu spsychikou znamená v souladu s
boží vůlí
