Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

„Nejen pro sebe nýbrž i pro Boha a tedy pro celou komunitu.“

Jenže ono bohatě stačí: „Nejen pro sebe nýbrž i pro celou komunitu.“ Ten bůh je tam zase jen jaksi navíc, protože ho tam prostě chceš.

Tak tam toho Boha neměj, ale nemžeš dokázat že bez Boha by ta komunita či společenství byla životaschopná. Všecky velké společenství měly své náboženství, které jim zajistilo kontinuitu (trvání v čase). Zatím nemáš jak prokázat, že bez boha (náboženství) by nějaká velká komunita dokázala přežít stovky let.

Jak dlouho už přežívají ateisté?

otázku dej teprve v souvislosti s komunitou, která je čistě ateistická... bez jakýchkoliv etických přesahů. Bůh není věc, je to duch ve smyslu duchovního propojení mezi lidmi. Tento duch je zde pokaždé, nějak ti lidé mezi sebou kooperují nebo nekooperují. Bůh je dobrý (základní definice či dogma)... to je kooperace, která vede k prospěchu lidí, která jim pomáhá, neokrádají se, pomáhají si a vzájemně se podporují. To je společnost kde vládne Bůh a taková společnost je životaschopná. Jendotlivé údy jsou propojené.

Pak jsou společnosti kde jsou lidé nepřátelští, nemohou se na ničem shodnou, podrážejí si navzájem nohy, podvádějí se a žijou ve lži, jsou k sobě neupřimní.. taková společnost většinou podlehne či se rozpadne

a i když idé řeknou že jsou nevěřící, že jsou ateisté... pokud akceptují etická pravidla (vůli Boží) a žijí dle nich, Bůh je s nimi a pomáhá jim i bez jejich vědomí. Třeba na to někdy přijdou.

To je ovšem jen tvá iluze o reálné existenci oné ideální bytosti.
Pravda sice vítězí, ale nemusí být pro všechny lidi stravitelná a chutná.

Může to být iluze, ale také to může být vědomí, že věci mohou (a nemusí) být správně. A pokud nejsou, že je třeba nést následky. Vidíme následky svých rozhodnutí, někdy nevidíme ... ale následek se táhne přes vzdálenosti i čas. Tedy nemám iluze, ale věřím že je možné se rozhodnout správně. To je moje víra v dobré.

Ty znáš nějakou společnost, ve které vládne bůh?

Lidé touží po ideální společnosti, avšak lidé nejsou stejní a jejich bohové také ne. To, co pro jednoho je ideální nemusí být a také není ideální pro ostatní. No a tak jako tvá představa, ve které vládne bůh, tak i v pobožné společnosti se ujme vlády nějaký autokrat.
Lidé se vyvíjejí i v dospělém věku, nejsou stroje, mají své myšlenky, tužby a přání. Podívej například na rozvodovost manželství. Brali se láskou, že by jeden dal život pro druhého a po několika letech z nich mohou být smrtelní a nenávistní nepřátelé.

Zase zcela bezdůvodně ztotožňuješ tu kooperující společnost se společností věřící, a tu vzájemně nepřátelskou s nevěřící. A pokud to neděláš a já to jen blbě chápu, pak už vůbec není žádný důvod do toho tahat boha. Ti lidé se nějak chovají k sobě navzájem a ke svému okolí – proč by v tom musel být bůh?

Ale jak to ve světě vypadá, tak takovéto komunity spějí do záhuby. Nevím jak je to v Sev. Koreji a Číně - ale tam kult osobnosti má taky základ v náboženství - vůdcové se hrají na bohy na Zemi. Takže zatím nelze prokázat, jak by to bylo bez Boha/bohů.

A ty zas nemáš jak dokázat, že by nepřežila. Ty společnosti měly i jiné společné rysy než náboženství – jak můžeš tvrdit, že jim to zajistilo právě náboženství?

Protože i panovníci náboženství akceptovali, byl to jednotící prvek společenství. Tedy tak to chápu a tak tomu rozumím. Kdyby nebylo náboženství, musela by tam být nějaká jiná síla, třeba totalita panovníka a strach před trestem například. Taková společnost ale moc dobře nefunguje a není tvořívá.