,
Jak víme z historie, ke vzniku nějaké organizace společnosti, chcete-li
určitého akceptovaného řádu, nevedla žádná víra, ale prostá
existenční nutnost. Mohlo jí být hrozící nebezpečí, vliv přírodních
podmínek a podnebí, útoky nepřátel, snaha o přežití.
K nejstarším civilizacím, kde vznikl takový řád patřil starověký Egypt.
Stejně jako v jiných nejstarších územích (Mezopotámie, Indie a Čína) se
rozkládal na březích velké řeky. Voda z Nilu přinášela podmínky pro
život, zúrodňovala vyprahlé okolí, ale zároveň se stávala smrtící
hrozbou při pravidelných záplavách, kdy ničila obdělávaná pole i domy.
Tomu se dalo čelit jediným způsobem. Zorganizovat lidi, aby do příštích
záplav postavili vzájemně propojené hráze, které by chránily jejich
majetek i životy, a také vykopat co největší kanály, které by vodou
zúrodnily široké okolí dál od jejich osad. Bylo to asi těžké, neobešlo
se to bez násilného donucení k práci ve společném zájmu. Vznikaly tak
vlastně první státy. Bylo třeba také vytvořit první kalendáře
opakujících ročních cyklů, záznamy o organizaci práce, potřebě lidí i
materiálu, zásobování atd. Vzniklo písmo, které mělo zpočátku jen
čistě hospodářský význam. Postupně se vytvořila vrstva písařů,
úředníků a z nezdatnějších organizátorů se stávali vládci. Bylo pro
ně výhodné, když byli prohlášeni za bohy (faraon byl bohem na zemi), tím
vzrůstala jejich moc podporovaná kněžími. Mohli se pak zaměřit na
budování stále větších paláců a chrámů. Rozvíjely se také různé
typy víry, zapisovány byly různé mýty a báje o starších dobách.
Víra tedy nepředcházela vzniku prvních organizovaných společností. Před
jejich vznikem tu byly jen nějaké šamanské pověry. Náboženská víra
vznikala a rozvíjela se až v určité fázi rozvoje těchto civilizací, kdy
měla jednak sjednocující význam a pak také upevňovala vládnoucí moc. Tou
byla také často velkoryse podporována.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
