Já si myslím, že víře věřících ateisté vcelku rozumí, protože každý člověk věří, má nějakou víru. Víme, co a proč to je.
Takže víme, že když my ateisté v něco věříme, že to je proto, že
NEMÁME JISTOTU, že to něco opravdu "JE"
¨
U vás rozumíme tomu, že vy si možnost neexistence boha připustit
nemůžete. Vaše důvody věřit v jeho existenci jsou vcelku pragmatické -
obava, strach, touha, naděje, .... - ale neexistuje nic, čím by bylo možné
boha dokázat. nejdostupnější je "vnitřní svět" člověka. Který je
schopen (ten člověk) si vsugerovat, lhostejno jak, kdy, kde, proč, čím -
že nějaké jeho duševní pohnutí - které si mohl přivodit i sám
záměrně, a to nepíšu o alkoholu a drogách - bylo setkání s Bohem
připouštíš si, že to tak nemuselo být, nebo sis vyselektoval, že to tak rozhodně je?
PS : skutečnost, jak se vy věřící hádáte sami mezi sebou, tu více, tu méně, i podle toho o čem, to teď encháme plavat ...

,