Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Proto je obtížné se dorozumět při popisování oblasti skutečnosti, na jejíž objekty nejde ukázat prstem. Jako je právě psychika. Snadno si budeme definovat pojmy, když si na předměty, které ty pojmy zastupují, můžeme ukázat: strom je tohle (a ukázat na strom), kámen je tohle (a ukázat na kámen), červená je tohle (a ukázat na červenou barvu), malý znamená, že je to takové, velké zase že takové, hranatý znamená takový tvar, oblý zase takový atd. atd. A tím se taky snadno dorozumíme, protože budem těm pojmům rozumět.
Na psychické objekty (či obecně skutečnosti) ukázat prstem nemůžeme a jsme odkázáni jen na jejich popis, z něhož ale ne vždy dovedeme správně identifikovat daný objekt či jev, a dorozumění je tak dost ztíženo. Někdy to identifikovat ani nejde, když se popisuje něco, s čím nemá příjemce zkušenost, jelikož to nemá s čím ztotožnit. Porozumění je tu závislé na míře zkušenosti a proto jsou mnohé náboženské symboly nesrozumitelné.

takhle nějak si představuji, že vývoj jazyka, psaného textu a abstraktních pojmů před mnoha tisíci let byl procesem... abstraktní informace se předávaly skrze básnický text, který měl určitou formu, rytmus, vyvolával určité emoce a sbližoval lidi práv skrze cykličnost předávání. vznikaly první tradice, obřady kde se četly texty. vytvářelo se společenství.

To jo, takhle třeba vznikli mýty. Některé jsou taky veršované (ale to třeba i některé biblické žalmy) a vyjadřují tu nejzákladnější lidskou zkušenost se světem, či zkušenost vědomého bytí.
Každé náboženství popisuje skutečnost, my jenom nerozumíme jeho jazyku, protože neumíme rozpoznat obsah užívaných pojmů a obratů a identifikovat tak skutečnosti, které označují.
Podobně jsou na tom různé tzv. esoterické symboly (esoterický = skrytý; skrytý, poněvadž neuvědomělý) jako jsou 4 živly nebo 3 principy, jejichž součet dává 7 starověkých planet a součin 12 znamení zvířetníku.

Souhlasím, že jazyk i obrazy jsou pouze symboly a nikdy nám neodhalují skutečnost samu. Právě proto se otevírá temná rovina této myšlenky, od narození přijímáme podsunutý rámec a učíme se dívat na svět tak, jak nám bylo řečeno, nikoli tak, jak to skutečně je. Připomíná to Platónovu jeskyni, vidíme jen stíny, které nám někdo předkládá, a bereme je za realitu. A pokud existuje ještě energetické pole iluzí, které nevědomky spoluvytváříme a zároveň z něj čerpáme, pak nám skutečně vytváří iluzorní svět. Ten působí pevně, protože ho sdílíme všichni, ale každé vybočení z něj znamená odpojení, a tak je ten, kdo vidí jinak, označen za blázna. Mantinely tohoto pole nám dávají rámec, jenže zároveň nás uzavírají do falešné představy světa, která se tváří jako jediná možná skutečnost.

jde fakticky o to porozumět JAK to celé funguje, a smířit se s tím že každý systém (konstrukt) je pouhým konstruktem. Akceptace toho co je v holé skutečnosti. Někdy se idé honí za přízrakem. Furt mění jeden konstrukt za druhý v naději že ten další bude lepší a nedojdou klidu.

Je to jako s manželstvím, hledáme a zkoušíme toho a onoho, pak si vybereme partnera a nakukujeme do cizího talíře. co kdyby to tam bylo lepší?

Co když jsme si to nevybrali, musíme to přijmout?

musíš přijmout - akceptovat věci takové jaké jsou. Teprve pak můžeš udělat krok dál... pokud nevidíš stav v kterém se nacházíš, nejde to dál. Tedy tak to chápu...

Je to podobné jako když syn či dcera nejchtějí být jako rodič a pořád se brání a zkouší to dělat jinak a je to horší a horší. Teprve až se vžijí do myšlení rodiče, pochopí co ho vedlo k tomu nebo onomu, teprvepak může překročit horizont daného a posunout se dál. Do té doby to prostě nejde.

Když je budou zkoumat, bude se snažit je pochopit, pak mohu najít ten nejlepší soulad, aneb dojít klidu (nehledat).

nevím, nerozumíme si. míjíme se.

Je to na tobě.

spíše na tobě

Já hledám, ty se spokojíš s tím, co už jsi našla.

anebo naopak, ty se spokojíš s přeskakováním z kvítka na kvítko a já hloubím do hloubky, Nevzdávám se tak lehce.

Není kouře bez ohýnku.
Tvůj život, tvá volba.

Tohle máš od Duška, ne?

Možná to má ode mě, myšlenky si přece mezi sebou, jako lidé, půjčujeme:-)

Něco takového psali v období před 12 lety psali ezoterici na Lidech. Odkazovali se při tom na Duška, takže jsem se podíval na pár jeho přednášek, kde takovéhle věci prezentoval i s tím jeho fyzikem Rakem. Pak se takovéhle "nápady" na pár let stali i takovým folklórem ezoterické scény. Že fyzikální zákony si tvoříme sami svou vírou atd. Ani nevim, jestli jsou ještě "v kurzu".

Lidé se navzájem podobají, nejen vzhledem:-)