Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No můžeš ho třeba něčím nakazit, to riziko tu je vždycky, když mu zahýbáš, stejně jako riziko profláknutí. A pokud sama cítíš, že bys to od něj považovala za zradu, tak mu to prostě neuděláš, protože se k němu budeš chovat tak, jak sama očekáváš od něj. Na tom není nic teistického nebo závislého na víře!
Obcházení kanálů jsem dal jako příklad zcela zbytečného omezení. Jako je třeba údajná nutnost věřit v boha, aby byl člověk morální. Jonatán s Visitorem jsou tu takoví klasičtí obcházeči kanálů výhradně zleva.

Napsala jsem ze se to nijak nedozvi. Tedy ani strach z nemoci.

A já jsem napsal: „A pokud sama cítíš, že bys to od něj považovala za zradu, tak mu to prostě neuděláš, protože se k němu budeš chovat tak, jak sama očekáváš od něj.“ Tedy ani bez strachu z nemoci.

Ani bych to nepovazovala za zradu.

S tím se setkávám poprvé, že by věření v boha bylo bráno jako morální akt.

A víš v čem je rozdíl??
Teista se vyzpovídá a žije v tom, že je všechno OK. Ateista nikam nechodí. Ale co jejich svědomí??

tíží, tíží anebo své přešlapy zametou pod koberec aby je to netížilo.

Dá se to?
Dokážou se podívat partnerovi do očí?

Pokud ano, tak je to v tom případě strašné pokrytectví.

třeba jo, nemusí jim to zas tak vadit. HOdně lidí jsou pokrytci přesvědčeni o sobě jak to dělají správně.

i já byla v minulosti mnohem větší pokrytec než teď.

Já se nepamatuji, jestli jsem se tak někdy choval. Už na SŠ jsem byl za pravdomluvnost, lež šla mimo mě. Nebylo to lehké a byli to problémy. I profesorům jsem řekl, co si myslím, bez toho abych uhnul pohledem. I na VŠ, i v práci a atd. Ale připouštím, že jsem se tak chovat mohl - jisté věci dávám v paměti do "koše" - a mažu ho

já byla spíše naivní blbeček.

Kecáš milá ratko.
Teisisté nemají šťastnější manželské vztahy než ateisté
Když žena, nebo muž podlehne vábení mimomanželského sexu, nebo kamarádství, tak se dostane na šikmou plochu jen, kdy slibuje nesplnitelné, když jedná pokrytecky. . Na slibování nesplnitelného a na pokrytectví mají patent jen náboženští mafiáni.

Ty máš máš ale možná na mysli něco jako etiku, tedy přijatý a akceptovaný vzor chování k jiným lidem. Pochopitelně má monogamie také svou důležitou roli, ovšem tou nejdůležitější je živení a výchova potomstva a pochopitelně i sdílení starosti s partnerem a být jemu, nebo jí oporou. Monogamii užívají i jiná zvířata, nejen člověk. Ta zvířata to dělají bez náboženských donucovacích přikázání, na které ovšem lidi také pravidelně kálejí.

Polygamie měla a má smysl i společnost lidí stižených nějakou pandemií vyhubící nezanedbatelnou část populace. Co si mají počít mladé vdovy, kterým jejich všemocný diktátor vzal muže a poslal je na smrt ve válce. Nám v Evropě je hej, máme sociální systém zabezpečující oblečení, potravu a střechu nad hlavou vdově a sirotkům. Ale je ten sociální systém tak stabilní, že bude věčně fungovat? To není jisté.
Takže spousta vdaných žen touží i po oddaném příteli, který má být oporou, citovou i materiální, když jejich oficiální manžel není, selže a nebo si naloží mozek do alkoholu. No a na mužského platí úsměv, vlídné slovo a nevyřčená nabídka k "prohloubení" vztahu.
Zkrátka jde o souznění vztahů v rozumné konstrukci.