To samé se týká ateistů, co to neumí rozlišit, ne? Tomu taky může kdokoli cokoli nakukat. Duchovní, resp. náboženství učí lidi rozlišovat dobro od zla.
To samé se týká ateistů, co to neumí rozlišit, ne? Tomu taky může kdokoli cokoli nakukat. Duchovní, resp. náboženství učí lidi rozlišovat dobro od zla.
Slepá víra je horší než ateismus. Ateismus je postoj založený na kritickém myšlení a odmítnutí přijímat tvrzení bez důkazů. Naproti tomu slepá víra znamená vzdát se schopnosti rozlišovat, přijímat dogmata bez otázek a tím se stát snadno manipulovatelným. Morálka a schopnost rozlišovat dobro od zla nevychází z víry samotné, ale z rozumu, empatie a zkušenosti.
No s tím by se dalo vcelku souhlasit.
Dalo by se říci, že víra je též vrchol a dokonalost v morálce, kdežto
fanatická ideologie ateizmu je největší světové zlo. 
Zdejší ateisti si jen hrají na ateisty, protože jsou pravý opak kritického myšlení a přijímají hromadně tvrzení bez důkazů. Jsou to Iracionální antiateisté
Slepá víra je horší než
ateismus. 
To jako, že ateismus je špatný, ale slepost teistů ještě
špatnější?
Slepý člověk je politování hodný. Člověk který má zrak a vnímání
ovlivněné ideologií natolik, že nevidí pravdu, tedy realitu je
pochopitelně také politování hodný. ... odpusť jim, neboť nevědí, co
činí.
Tedy jim odpouštím.
Ateismus je postoj založený na všem možném, tak jako teismus. Ne nutně
na kritickém myšlení. Může být i slepou vírou. Slepou víru máme ovšem
v nějaké věci každý. Každý něco naivně nepodloženě předpokládáme.
A přesto se tím nevzdáváme schopnosti rozlišovat ani se tím nestáváme
snadno manipulovatelnými.
Píšu, že náboženství to učí člověka rozlišovat a motivuje ho k
dobrému, správnému jednání.
To prosté „jak to chci od ostatních, tak to dělám jim“ je tak jednoduchá pomůcka, že ji nepochopí jen výjimky. „Vysvětlení“ jako v dnešní době od patriarchy Kyrilla, to tak snadno prokouknout nejde, když takovou pomůcku nemáš. Kde je tam to „učení lidí rozlišovat dobro od zla“?
Ta "pomůcka" pochází od Krista a je jádrem křesťanství. I když má určitá omezení, tak je to dobré vodítko k mravnosti. Ale bible a jiné náboženské knihy nemají jenom jeden slogan coby pravidlo, ale mravně správné jednání popisují více zeširoka a konkrétně ho specifikují. Slouží k tomuto účelu i ty příběhy, ze kterých náboženské knihy sestávají (co jsou některými brány jako zápis skutečných událostí).