Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Dobře: Dlouhé vodítko je omezení vlastní svobody hranicí svobody ostatních. Krátké vodítko je omezení vlastní svobody nesmyslnými požadavky jiných. Dlouhé – sex po zákonném věkovém limitu a při společné vůli, krátké – vyžadovat po nás, aby to bylo až po svatbě. Dlouhé – nezkracovat si cestu přes něčí pole plné obilí, krátké – požadovat to po mně i pro právě posečené strniště. Dlouhé – určité věci nesmím, protože škodí, krátké – nesmím ani věci, které nikomu a ničemu neškodí.

Ta tvoje nejdokonalejší morálka je jen jedno z mnoha cizích peří, kterými se hloupí křesťané pyšně vytahují na ostatní.

add Arecuk: * Dlouhé – sex po zákonném věkovém limitu a při společné vůli, krátké – vyžadovat po nás, aby to bylo až po svatbě.*
chválím za ty argumenty: Pravidlo sexu až po svatbě je sice interní směrnice KC ale vychází s křesťanské morálky. Křesťanská morálka netvrdí, že je toto jediné řešení morálky. V okamžiku, kdy se vyspíš s ženou stává se tvojí ženou bez ohledu na papíry. Křesťanská morálka tvrdí, že když to je tvoje žena, měl by si se k ní chovat jako ke své ženě, to je celé učení o tomto problému.
Pokud by si tvrdil že to není tvoje žena tak hrozí podezření že chceš jenom souložit s ženami a nic víc. Být sexuální predátor to je v rozporu s Křesťanskou morálkou protože to narušuje mezilidské vztahy.
další argument strniště rozeberu až večer, musím také něco doma dělat

Jenže pokud jsou oba ve shodě i v tom, že to pro ně nebude znamenat dlouhodobý vztah, pak o žádnou predaci nejde. A nikomu jinému to neškodí (pokud teda někde není nějaká jiná, na kterou to přitom hraješ jako lásku), takže co je na tom principiálně špatně?

Dva lidé jsou svobodní, nemají závazky k dalším osobám a výslovně se dohodnou, že jim jde o sex. Souhlasí také s tím, že až je to přestane bavit, vztah ukončí. V takovém případě nejde o to, že by někoho připravovali o právo manžela či manželky. Problém se tedy netýká přikázání „nepožádáš manželky bližního svého“, ale jiného typu selhání.
V křesťanské morálce se mluví o sedmi hlavních hříších: pýše, lakomství, závisti, hněvu, smilstvu, obžerství a lenosti. Ateista může říct, že hříchy jako takové neexistují. Přesto lze ukázat, že jejich obsah dává smysl i mimo náboženský jazyk.
Vezměme si obžerství. Člověk, který se dlouhodobě přejídá, ničí vlastní organismus, přivádí své tělo k úpadku a zkracuje si život. Toto jednání se pak dotýká i velmi základní normy: „nezabiješ“. Ne přímo, ale postupně a vůči sobě samému. Tady už i ateista obvykle uzná, že nejde o morálně neutrální chování.
Podobně je to se smilstvem. Smilstvo neznamená jen „nepřirozené“ praktiky, ale především nezřízený postoj k sexualitě. Druhý člověk je v takovém případě degradován na pouhý objekt sexuální touhy, prostředek k vlastnímu uspokojení.
Pokud však mezi dvěma lidmi existuje i skutečný lidský vztah, vzájemná odpovědnost a respekt, pak už se jejich soužití blíží tomu, co tradičně nazýváme manželstvím, bez ohledu na formální status. Když si ale řeknou: „Budeme spolu tři měsíce a pak se rozejdeme,“ záleží především na tom, o co jim skutečně jde.
Jde jim jen o požitky a dočasné uspokojení, nebo o vztah k druhému člověku jako k osobě? Právě tato motivace je rozhodující pro morální hodnocení jejich jednání.

a nejhorší je pýcha, protože je velice zákeřná. člověk může všeck oplnit na jedničku. není lakomý, nezávidí, nesmilní, nežere, nehněvá se a není líný nýbrž kudy chodí tudy pracuje a přesto pokud je pyšný... sice neškodí druhým, ale je si sám sobě překážkou. protože se zakládá na své dobrotě a správnosti. a pak může mít problém být laskavý k druhým, soucitný, odpouštět etc.

To je hezké. A teď mi řekni, na co z toho, co tu popisuješ, přišlo jako na novinku až křesťanství.

Vezme-li si jinou, neubere té první na stravě, oděvu ani manželském soužití. /Exodus 21:10/

Z toho ale nijak neplyne, že předtím je mohli střídat jako fusekle…

Nikdo neříká, že tam vládla monogamie:-)

No jistě že ne. Ten tvůj citát přece přímo říká, že nevládla, ale že tam byla nějaká pravidla.

Pak jde jen o rozšíření tvé myšlenky:-)

V křesťanské morálce se mluví o sedmi hlavních hříších: pýše, lakomství, závisti, hněvu, smilstvu, obžerství a lenosti.

A teď po pravdě - jak to vidíš ty.
Já to vidím tak, že těchto záležitostech to vyjde na obou stranách na stejno - aspoň z mích celoživotních zkušeností. Tak se tady naskýtá otázka : "Jaký respekt/bázeň má věřící před Bohem, když ví, že ho čeká "trest? Stojí mu to za to?"