A co rovné právo mezi slimáky na záhonku těsně před postřikem? Taky výsada?
A co rovné právo mezi slimáky na záhonku těsně před postřikem? Taky výsada?
Příroda právě žádná práva neuděluje, takže pokud si člověk nárokuje nějaké právo, tak si nárokuje nějaké postavení (nějakou výsadu oproti přírodě) a tudíž nějakou svou velikost. A jsme zase u té pýchy. Bezpráví tak pociťuje jen ten, kdo si nárokuje nějakou výsadu.
Bezpráví ale pociťuješ (nebo aspoň já) jedině od lidí. Právě proto, že příroda žádná práva nedává. A rovné právo mezi lidmi není výsada. Když nechci mít větší práva než ostatní, není to pýcha.
Bezpráví můžeš pociťovat i od přírody, když ti příroda zkříží
tvé plány. Lidi v takovém případě mluví o nespravedlivém osudu nebo že
život není fér. Takový pocit vyplývá z představy, že mám na něco
nárok, že mám nějakou výsadu. A nehraje roli, odkud by měla pocházet,
byť třeba od pravidel (práva) platících v lidské společnosti.
Hezky to vyjádřil Thomas Carlyle, když říká, že štěstí je nepřímo
úměrné množství našich očekávání, to znamená tomu, kolik si podle
svého mínění zasloužíme; tedy že je rovno tomu, co máme, děleno tím,
co očekáváme:
Určitým odhadem a zprůměrováním našich snah dojdeme k nějakému druhu průměrného pozemského údělu; a ten, jak si domýšlíme, nám od přírody a nezpochybnitelně náleží. Je to prostá výplata mzdy, odměna, kterou si zasloužíme; a nevyžaduje ani poděkování, ani stížnost; pouze to, co by snad přebývalo nad tuto míru, nazýváme Štěstím; a každý nedoplatek zase nazýváme Bídou. A teď posuďte, že své zásluhy oceňujeme sami a jakou má každý z nás zásobu Domýšlivosti – divíte se, že váhy se často nakloní na nesprávnou stranu ... Říkám ti, Zabedněnče, všechno pochází z tvé Marnivosti; z toho, že si domýšlíš, že si všechny ty odměny zasloužíš. Představ si, že zasloužíš pověsit (což je nanejvýš pravděpodobné), zastřelení se ti pak bude zdát štěstím...
... hodnota Zlomku Života se nezvýší ani tak zvětšením čitatele, jako spíše zmenšením jmenovatele, takže pokud mě Algebra neklame, Jednička dělená Nulou dává Nekonečno. Učiň ze svých požadavků na mzdu nulu a svět se ti složí k nohám. Dobře učinil Nejmoudřejší našeho času, když napsal: „Teprve když se zřekneme nároků, můžeme prohlásit, že Život začíná.“
Právě na tomhle psychologickém poznání je založen ten verš z Tao te
ting.
A na různých dalších podobných psychologických poznání je založeno
celé náboženství.
Sorry, od přírody nic neberu jako bezpráví. Bezpráví (jak si ho vykládám) musí někdo způsobovat schválně, nebo přinejmenším vědomě. Což příroda nedělá. Takže jedině od člověka.
Ty možná ne, ale spousta lidí jo. Není nic neobvyklého slyšet, že
život není fér.
Ale i to bezpráví ze strany lidí, kdy jsou porušena tvoje lidská práva, je
pořád stejná situace, kdy vznášíš nároky ohledně toho, že ti něco
náleží. Pokud bys je nevznášel, bezpráví bys nepociťoval.
Ano, život není fér. Fér je lidský koncept, od ničeho jiného než od lidí férovost nečekám. A co ty – jsi natolik pokorný, že bys nepociťoval jako bezpráví, kdyby ti někdo jen tak pro nic za nic naložil tak, že už by ses nikdy nepostavil na nohy? (hypotetický příklad) Nebo jsi tak pyšný, že bys to tak pociťoval?
Tady nejde o to, jaký kdo jsme, ale o ten princip fungování psychiky. Pocit bezpráví je vždy nutně vázán na vznášení nároku, že mi něco náleží.
Poznat, co je bezpráví a postavit se proti němu je vysoce morální
vlastnost. Například když někdo silnější šikanuje slabší, když mocný
vládce omezuje práva prostých lidí, když větší stát napadne menší -
jako třeba Rusko Ukrajinu. Bezpráví je omezování lidských práv a svobod.
Opakem bezpráví je úsilí o spravedlnost.
Věřící si představují, že spravedlnosti dosáhnou až v posmrtném
životě. Ateisté by ji chtěli už v tomto životě, protože ten je jediný
skutečně jistý.
Samozřejmě, ale tady byla řeč o bezpráví coby pocitu křivdy, co v člověku samovolně vyvstává.
Bezpráví, hlavně gravitace, když zakopnu a nabiji si frgolu, Také adheze
je bezpráví, zejména v zatáčce, ve který si někdo zláme vaz.
Svět, příroda, tedy fyzika má své hranice a své vlastnosti. Když si
postavím barák v záplavovém území tak je to ignorace přírodních
zákonů. vlastní hloupost a neznalost, ne bezpráví, když mi povodeň
zničí barák.
Jsou lidi, co to jako bezpráví vnímají. Nadávají na nespravedlivý život či osud. Třeba že zrovna onemocní a tím přijdou o pracovní pozici, na kterou podle nich mají nárok apod.