Na počátku byla tato otázka: Pokud není Bůh, pak je člověk plně odpovědný za své činy, není to vlastně morálně náročnější než víra?
Na počátku byla tato otázka: Pokud není Bůh, pak je člověk plně odpovědný za své činy, není to vlastně morálně náročnější než víra?
Pokud není Bůh, pak je člověk plně odpovědný za své činy, není to vlastně morálně náročnější než víra?..človek je zodpovedný za svoje činy i v prítomnosti Boha...Boh nie je zodpovedný za činy človeka, zodpovedný si je sám skrze Bohom daný mravný zákon v srdci a svedomí...
Já bych k tomu dodal jednu věc. Ano, člověk je odpovědný za své činy
i jako věřící. Ale zároveň hodně záleží na tom, jak velké má kdo
srdce a jak citlivé má svědomí. To není dané jen vírou, ale i osobní
zralostí.
A pak je tu ještě něco, co podle mě hraje roli, víra přináší určité
ulehčení. Modlitba, zpověď, možnost odpuštění, to jsou věci, které
člověku pomáhají nést tíhu vlastních chyb. Věřící má kam tu vinu
"odložit“, má duchovní rámec, který ho podrží, když selže.
Ateista nic takového nemá. Stojí před realitou úplně sám, bez naděje na
odpuštění shora, bez rituálu, který by mu pomohl začít znovu. Je to
taková syrovější, neodtlumená odpovědnost.
Ano, takhle už se s tím dá souhlasit.
Ještě bych podotkl, že náboženství vede člověka k větší vyzrálosti,
když ho neustále staví před odpovědnost za své činy (míněno i
mentální akty).