Já bych k tomu dodal jednu věc. Ano, člověk je odpovědný za své činy
i jako věřící. Ale zároveň hodně záleží na tom, jak velké má kdo
srdce a jak citlivé má svědomí. To není dané jen vírou, ale i osobní
zralostí.
A pak je tu ještě něco, co podle mě hraje roli, víra přináší určité
ulehčení. Modlitba, zpověď, možnost odpuštění, to jsou věci, které
člověku pomáhají nést tíhu vlastních chyb. Věřící má kam tu vinu
"odložit“, má duchovní rámec, který ho podrží, když selže.
Ateista nic takového nemá. Stojí před realitou úplně sám, bez naděje na
odpuštění shora, bez rituálu, který by mu pomohl začít znovu. Je to
taková syrovější, neodtlumená odpovědnost.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
