Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Zase se mýlíš. Pohádky obsahují pravdu, jestliže jsou to poučné příběhy. Stejným způsobem jí obsahují mýty a tedy náboženství.

Pohádky můžou obsahovat poučení. Některé symbolicky ztvárňují dobro a zlo, ukazují také jejich příčiny a důsledky. Bývají určeny především mladé generaci, mají výchovný aspekt. I jako dospělí je máme rádi a o vánocích se na ně znovu podíváme.
Nicméně víme, že jsou vymyšlené. Ve skutečnosti se nestaly a ani nemohly stát. S náboženstvím je to stejné.

Když obsahují poučení, tak obsahují pravdu (řeč je o tradičních (hermetických) pohádkách, ne o dnešních komerčních, určených pro pobavení). Jsou vymyšlené tak, aby vystihovali pravdu, aby osvětlovali určité věci, aby předávali jistou životní zkušenost či poznání. Nelze je tedy označit za nepravdivé. Svým jazykem popisují pravdu. S mýty, potažmo náboženstvím je to stejné (nebo třeba bajkami).

...tedy popisují skutečnost, ne pravdu, tu tím obsahují.

Nicméně jsou vymyšlené. Jsou tedy produktem fantazie stejně jako mýty, báje a náboženství. To je právě to, co tvrdí ateisté.
Pokud jde o to, zda obsahují pravdu, tomu můžeme věřit nebo taky ne.

Jsou vymyšlené, ale obsahují a vystihují pravdu. To je podstatné a proto víra v ně je pravdivou a správnou vírou. Jsou tak produkty fantazie ve stejném smyslu, jako jsou produkty fantazie vědecké teorie: nejsou žádným planým fantazírováním, jaké tu předvádíte vy, iracionální ateisté.

Já bych opravdu vědecké a náboženské teorie neviděl jako produkty fantazie ve stejném smyslu. Vědecké se zabývají poznatelnou realitou, která se dá pozorovat, zkoumat, dokazovat, analyzovat, popř. měřit a vážit, dá se s ní experimentovat. S těmi náboženskými to nějak nejde.
Tak ten, kdo odmítá iracionálno je iracionální? No jo, z hlediska víry možná. Z hlediska víry je možné všechno.

Náboženství se zabývá také poznatelnou realitou, která se dá pozorovat, zkoumat, dokazovat, analyzovat, a dá se s ní experimentovat. Každá jednotlivý člověk tohle může dělat.

Vy neodmítáte iracionálno, když se chováte iracionálně. Plané fantazírování, kterému tu pravidelně s chutí holdujete a jehož produkty vydáváte za realitu, je třeba silně iracionální. I ateista může být iracionální člověk, vy tady jste toho dokladem.

Ano.
To je funkce pohádek poskytnout poučení dětem a dospělým s dětskou naivitou.
Například pohádka Jeníček a Mařenka měla děti poučit, jak nebezpečné je nalétnout na trik lákáním na cukrovinky. Také poučuje děti, že se nesmí všemu věřit, co jim někdo podvodně nakecá a naslibuje. Tentokrát to byl perník, pro dospělejší s dětskou myslí je to spíš lákadlo věčného života. Většinou doprovázené věřením v zoufalý křik ateistů smažených v pekelných kotlích.

Ty máš asi jinou definici, co to pohádky jsou, než podstatná většina lidí.

Pohádka:
Jde o vyprávění založené na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti.
Tak jak to tedy je?

Ano, tohle je jedna z charakteristik pohádky. Ale zjevně nechápeš, co to je alegorie (a kolikrát už jsem sem ten odkaz dával!)

Ale no, ale no.

To už jinak neumíš, že máš potřebu někomu napsat, že nechápe, co je to alegorie.
Ale klidně se povyšuj - je to na tobě.

Když na to celou dobu odkazuju a ty to pořád nechápeš, tak to nejspíš nechápeš.

Ale neodkazuj mě na alegorii. Vím, co jsou pohádky, báje, mýty a pod. to ty v tom máš bordel a nerozeznáš kde je alegorie a kde není.

To si zas nefandi, to není tak jednoduché to rozpoznat. Podmínkou k jejímu rozpoznání je, že musíš znát tu situaci, která je alegoricky zahalena. Např. povídky a scénky Šimka a Grossmana (příp. Soboty či Krampola) byli často alegorií na tehdejší komunistický politický režim, v nichž se parodovali věci, které se tehdy děli (lidi, podmínky...), ovšem že se jedná o parodii či alegorii, to v tom mohl vidět jenom ten, kdo znal tu situaci, jaká tu panovala. Třeba v jednom pořadu někde na Streamu dali cizincům z různých zemí ke zhlédnutí pár českých filmů a oni měli vybrat ten, který se jim líbí nejvíc, a u filmu Pelíšky nikdo z nich nepochopil, že je to veselohra, která si dělá srandu z komunistů a tehdejších reálií. Protože tehdejší reálie neznali, tak tam ani parodii na ně vidět nemohli.

No nevím kolik ti je, ale já ten jinotaj poznal skoro pořád. Někdy jsem se i divil, že to ti "páprdové" pustili do vysílání. V televarieté, v silvestrovských pořadech a v mnoha filmech to bylo poznat. Hodně krát to šlo jen jednou, než pánové zjistili, jak je někdo doběhl - pak byli zákazy a atd.

No protože jsi znal ty tehdejší reálie a měl jsi to tak s čím porovnat. Kdybys ty reálie neznal, tak by tě nenapadlo, že je v tom nějaký jinotaj.