Ateistovi nikdo nic nenařizuje. Jenže pokud někdo věří v duchovno, kouzla a zázraky, nadpřirozeno, tak to prostě není ateista. I když si to třeba myslí.
Ateistovi nikdo nic nenařizuje. Jenže pokud někdo věří v duchovno, kouzla a zázraky, nadpřirozeno, tak to prostě není ateista. I když si to třeba myslí.
Ostatně, ono je těžké nějak lidi škatulkovat. Kam třeba zařadit lidi, kteří nevěří klasickým náboženstvím, nepatří k žádné církvi, ale věří v NĚCO MEZI NEBEM A ZEMÍ, v nějaký inteligentní design, vědomí vesmíru, kosmickou inteligenci a co já vím ještě? Jsou to ateisté nebo teisté? Oni sami to většinou neřeší, nedělám to ani já.
To je to, co trápí teisty, že závidí ateistům jejich názorovou svobodu. Teisté trpí pod diktátem samozvaných zástupců vymyšleného boha na Zemi. Musí být poslušní a pokorní vůči náboženským diktátorům.
Ateismus je emancipace od teisty prezentovaného boha a tedy i od náboženských ideologií, rituálů a povinností.
Proč vlastně někteří lidé věří v reálnou existenci pohádkového boha s vymyšlenými pohádkovými schopnostmi (věčnost, vševědoucnost, všemocnost ...) ?
Tak názorovou svobodu tu projevují spíš teisté, protože ateisté nedovedou přijmout skutečnost, i když jim jí člověk přinese přímo před nos. Vytváří si nesmyslná omezení, že nesmí to a to, např. že se nesmí věnovat magii, nebo že naopak musí to a to (viz záhlaví místnosti). Tady všichni ateisté chápou ateismus ideologicky a ideologicky se taky chovají.