,
To s tím ale nesouvisí. Prostý fakt, že (když chceš, aby tvůj partner po tobě dědil), jsi homo – tak si to musíš uspořádat za života, nejsi homo – tak nemusíš, je prostě špatně. Že je tak jako tak lepší to udělat za života, ani to, že i tak nevíš, co s tím kdo po tvé smrti udělá, to do téhle debaty nepatří. Tady šlo o to, že to ty dvě skupiny mají naprosto zbytečně každá jinak, přitom členství v jedné nebo druhé si nikdo z nich nevybral.
To je jako s jedním slovenským kolegou asi před třiceti lety: K čemu prý je Maďarům na Slovensku v určitých oblastech maďarština jako druhý úřední jazyk – když mezi sebou jim maďarsky mluvit nikdo nebrání, a přitom používáním slovenštiny si zlepšují svoji slovenštinu, se kterou se domluví po celém Slovensku! Na otázku proč tedy v zájmu lepšího dorozumění Slováků po celém světě nezavedou jako úřední řeč angličtinu, se zatvářil hodně kysele. Ale jde mi o tu „logiku“, při které si na svůj jazyk nedá sáhnout (i když by ani tak Slovákům nikdo nebránil mluvit slovensky mezi sebou), ale tentýž nárok u druhých nechápe.
Takže „můžeš přece sepsat závěť“ je špatný argument, protože „to ty přece můžeš taky!“
