Na portálu OSEL je zajímavý kraťounký článek s názvem
Psychologický výzkum: Jací jsou konzumenti
konspiračních teorií?
No a k závěru je odstaveček, kopíruji:
....
Druhou klíčovou charakteristikou je nechuť k nejistotě a nejasnostem. Jde o
lidi, kteří cítí úzkost, když nerozumí tomu, co se děje, když je to
nejednoznačné, zastřené. Pro takové lidi je konspirace – vysvětlení,
které je sice šílené, ale současně pěkně černobílé, ....
Já si myslím že tito lidé jsou nemocní. Například Turek o sametové
revoluci. 
Mně vadí, jak se to slovo dneska používá. Konspirace (doslova společné dýchání) přece znamená nějakou tajnou organizovanou činnost, většinou s nějakým nekalým cílem – tedy spiknutí, komplot (kujme pikle, pikle kujme)… Konspirátor je účastník takové konspirace, tedy spiklenec. A konspirační teorie je vysvětlování něčeho nějakou neexistující konspirací (tj. tajným spiknutím), většinou „těch nahoře“. Proto mě úplně rve za uši, když slyším říkat o zastáncích konspiračních teorií, že „o něčem konspirují“, že jsou to konspirátoři. Když ve skutečnosti jen blábolí, že konspirují (a tedy jsou konspirátoři) ti nahoře…
to není o těch co věří nesmyslům, ale o tom nesmyslu jakože byla revoluce řízená STB ne že ji udělali lidé
No ale o kom se dnes mluví jako o konspirátorech? O šiřitelích konspiračních teorií! A to je právě ten nesmysl.
