Podle mě věřící potřebují víru v to, že nad nimi je něco
vyššího, všemocného a vševědoucího, co řídí tento svět a dává mu
smysl a řád. Aby opravdu věřili, musí se ta vyšší moc nějak
neobyčejně projevit, dokázat to, co člověk nezvládne - třeba to, že je
nějakým zázrakem zachrání jako několikrát židovský národ, že je
nadpozemskou silou potrestá za bezbožnost (potopa, Sodoma ...), že léčí
nemocné, nechá chodit po vodní hladině, mění vodu ve víno, vstane z
mrtvých atd. To jsou zázraky, které posilují víru a náboženskou úctu
před něčím, co nás přesahuje.
Problém je, že tyto zázraky mohou být výtvorem fantazie, jaká se ostatně
projevuje v mnoha starověkých a středověkých textech a nemusí jít jen o
náboženství. Je to i v nejstarších cestopisech, v pověstech, samozřejmě
i bájích a mýtech.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
