Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nemusím. Když jsem na tebe nereagoval,tak sis vyhlédl někoho jiného - ty máš potřebu povýšit se nad někoho, abys u sebe cítil pocit slávy po vítězství.

Mám takový dojem, že trpiš atychifóbií

Ty opravdu nevidíš, že popisuješ svoje chování? Že máš potřebu triumfalismu?

Ty nevidíš, že používáš reverzní taktiku vůči oponentovi až je to směšné?

A reagovať formulaci, že kritikou tebe opisuje oponent sebe je detinské, hloupé až primitivní.

Podívej se někde na pojem projekce, ten v psychologii popisuje situaci, kdy člověk ve druhém vidí sebe (mj.). Máš potřebu triumfalismu, je obsažena v každém tvém příspěvku, ale protože si tuhle potřebu neuvědomuješ nebo jí u sebe ani nechceš vidět, tak se spontánně promítá ven mimo tebe a vnímáš ji tak na druhém. Znalost tohoto jevu vystihuje rčení "podle sebe soudím tebe". To jsi nikdy neslyšel?

To ti není trapné takhle fabulovat, vykrucovat se a dělat ze sebe vola.

Dám si od tebe raději "oddych" - i když bavíš dobře

Tak si o tom něco přečti, tady máš nějaké zdroje (první dva musíš zkopírovat do adresního řádku, protože se z nich nevytvoří platný odkaz):

wikisofia.cz/wi­ki/Projekce_(psycho­logie)
cs.wikipedia.or­g/wiki/Projek­ce_(psychologi­e)
a tady a tady

Příklady projekce jsou pro okolí mnohdy jasně viditelné. Lidem, kteří projekci propadají, však zpravidla zůstávají alespoň částečně skryty. Projekce totiž většinou bývá nevědomá.

Nejčastější oblastí, ve které k ní dochází, jsou negativní mezilidské vztahy. Příkladem je, že kolega, kterého nemáme rádi, nám připadá, že je nepřátelský, nebo si dokonce myslíme, že nám škodí.

Svůj vztah k němu tak „do něj promítáme“: jsme přesvědčeni, že tím, kdo nemá druhého rád, je on, a nikoli my sami. Pokud se nám tato projekce podaří, tedy když přesvědčíme sami sebe, že tomu tak skutečně je, můžeme se zbavit pocitu viny, že jsme to my, kdo kazí vztahy na pracovišti.
...
Zvláště nebezpečný sklon k psychologické projekci zasahuje však paradoxně ty, kteří jsou vnitřně nejistí. Jde o lidi, často i skupiny, jež trpí nedostatkem sebedůvěry či zvýšeným pocitem zranitelnosti. Své obavy či pocity ohrožení mají sklon přičítat druhým, a to i tehdy, když k tomu nemají žádný reálný důvod.

Na základě této projekce pak druhým často připisují i určité nepřátelské či dokonce agresívní tendence, kterými se snaží ospravedlnit svou vlastní agresivitu.

Mimochodem na jednotlivé případy projekcí tu poukazuju docela často, když jsem zmínil, že tvůj nebo někoho jiného "názor" (což jsou v podstatě představy) není nic jiného než vyjádřením tvého vztahu.

To je v pořádku - jen aplikovat danou záležitost na mě je ta tvoje detinské fabulace.

Co na tom nechápeš?
Každý normálně uvažující člověk by to pochopil ihned.

Tvůj projev je projevem člověka podlehnuvšímu svým projekcím. Kromě toho věci, které vidíš u mě, jsou zřetelně patrné u tebe samotného. Přečti si tenhle článek, je tam projekce velice dobře popsána a mnoho jejích aspektů (přečíst by si ho měl každý, protože spousta lidí by se tam našla):
https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/projekce-psychologie-vztahy-manipulace-jan-urban.A210521_103120_podnikani_sov

V životě jsme nezažil člověka soudícího jiné jinak než podle sebe. Objektivně to ani jinak nejde, než podle svých názorůa vědomostí a způsobů.

Objektivně to jde, když se budeš držet striktně faktů, tj. věcí, na které lze jednoznačně v jeho projevu ukázat (nevychází z dojmu nebo pocitu). Ta subjektivní stránka je sice vždy přítomna, ale dá se takto "odfiltrovat", přičemž je to snadnější a jaksi automatičtější tím více, čím větší má člověk míru sebeuvědomění.