Polsko bylo vždy příkladem katolické země. Církev tam hrála vždy
významnou roli v dobách hrozícího zániku země i v době totalitních
režimů. To se ale postupně mění, zejména mezi mladými. Jejich počet v
hodinách náboženské výchovy i v kostelech klesá. Vměšování církve do
politiky, její tažení proti LGBT, potratům a pod. mladé odrazuje. Stále
více vnímají, že morálka je věc osobního svědomí a ne slepá
poslušnost strnulým církevním dogmatům.
Zajímavým jevem je, že se z nich nestávají ateisté, jako třeba u nás.
Mnozí se vracejí ke starým slovanským pohanským kultům, jako vítání
jara a letního slunovratu. Dokonce už probíhají i pohřby podle slovanského
ritu.
Nazývá se to RODNOVĚŘÍ Jeho znakem je úcta k přírodě
jako posvátnému celku.
Katolickou víru vnímají jako cizí, zvenčí vnesený konstrukt.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
