„Já věci kontroluji“ není charakteristika ateistického postoje. Ateista samozřejmě taky ví, že nemá pod kontrolou celý svět a že mu ten svět do života může zasáhnout nekonečným počtem různých okolností. Jen si nemyslí, že je svět pod kontrolou někoho mimo tento svět, kdo ho stvořil jen kvůli lidem, a tudíž má nějaký zájem na tom, aby se jim dařilo, nebo aby jim nezdary vynahradil někdy po smrti (pokud mu budou důvěřovat).
„Tam je důležitý důraz na to čemu důvěřuji, důvěřuji že to bude dobré... a dobré je spojene s Bohem.“
I ateista chce, aby to bylo dobrý – a de facto tomu vlastně taky důvěřuje, protože mu nic jiného nezbývá – takže jediný rozdíl je v tvém přesvědčení, že „dobré je spojené s Bohem“. Což je (dle mého pocitu) spíš přání cítit za sebou nějaký vnější princip, který zaručí, že to nakonec dobrý opravdu bude, byť třeba až po smrti… Ateista chápe, že po smrti to bude stejné, jako to bylo před narozením, kdy se rozhodně v žádném pekle taky nesmažil.
