Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ne obyčejného dospělce, ale dospělce, který nepotřebuje mít nad sebou někoho, nebo něco, co mu diktuje směr chůze, co mu diktuje v co musí věřit. Prostě dospělce. které sám o sobě rozhoduje.
Ovšem, že jsme lidé, nespolehliví, nechávající se ohromit a oslepit nějakou pohádkou. Třeba takovou, že lze rozmnožit své peníze investicí do nějakého podniku se slibovanými příjmy ... a po krátké době budeme okradeni o životní úspory. Nebo uvěříme hlasu na opačném konci telefonního spojení, že mluvíme s policajtem, nebo s bankovním úředníkem, abychom své úspory zachránili převedením na "bezpečné" bankovní konto někde v Africe.
Ne všichni lidé i v pokročilém věku jsou natolik dospělí, aby rozeznali pohádkové vyprávění od prosté pravdy. Prostě se zamilují do krásné pohádky, uvěří fantastickým slibům a jdou poslušně cestou, kterou jim někdo určí asi jako cupitá oslíček za mrkvičkou upevněnou před svým čumáčkem. Rozdíl je v detailu - ten oslíček na konec cesty tu mrkvičku skutečně obdrží a pochutná si na ní.

No tak to se mě netýká, ale je pravda že jsem musela hlídat své rodiče - ateisty, kteří měli sklony uvěřit pohádkám a pak přišli o peníze či si něco nechali nanutit. Tedy přišli by, většinou jsme to stihla zarazit. Věřící mají podle mě větší odolnost nenaletět. Protože je nezajímají manipulativní řeči.

Spíš proto, že netouží potom, co jim nabízejí ti povodníci...

To popisuješ jak teisty, tak i ateisty. Dospělost se ve skutečnosti projevuje osobnostní vyzrálostí, což je věc, která o sobě dává vědět v různých reakcích člověka na mu nepříjemné události, např. na mu vyjadřovaný nesouhlas, kritiku, apod. (podobně jako se stav demokracie ve státě projevuje v zacházení s názorovými oponenty).