a tady jsem u víry. U víry je možné ustoupit stranou, tedy vložit celé
"dílo" do rukou Krista a tím kauzalitu zastavit. Ať se stalo to nebo ono, ať
brečím, nadávám, jsem smutná, zdůvodňuji, racionalizuji, mohu nahlédnout
na situaci "zvenku" úkrokem stranou a vložením celé situace do rukou Krista.
Ono to zní trochu zvláštně ale umožňuje to uniknout se sebestředné
umíněnosti. Pořád usiluji o to nejlepší v dané situaci, ale s důvěrou
že to vede k smysluplnému výsledku (to je ta láska o které píše Vizitor)
Bůh je Láska a pokud tomu věřím, pak vše co činím v Kristu je činěno v
lásce. V každém případě se situace nějak vyřeší pokud netlačím na
pilu a nevnáším do dění příliš sebestřednosti.