Statistický výzkum měl zjistit, zda nemocným nějak pomáhá, když se za
jejich uzdravení modlí někdo jiný, např. jejich blízcí.
Výsledky nebyly nijak překvapující. V případě, kdy nemocní nevěděli,
že se za jejich zdraví někdo (třeba skupina lidí) modlí, nemělo to na
jejich uzdravení žádný vliv. Samozřejmě ve srovnání se stejně početnou
kontrolní skupinou nemocných, za které se nemodlil nikdo.
To bychom jim my ateisté mohli říct už předem, je to logické.
Trochu překvapující bylo, že stejně početná skupina sledovaných
pacientů, kteří věděli, že se za ně někdo modlí, měla úmrtnost
vyšší. Modlitby tedy nejen nepomáhaly, ale působily opačně. Psychologicky
se to dá snad vysvětlit tím, že nemocné trochu vyděsilo, že se za ně
někdo vůbec modlí a že je to asi třeba.
Odpověď na otázku v názvu článku a v příspěvku je tedy zřejmá.
Věřící ji pochopitelně musí odmítnout, protože odporuje tomu, čemu
věří. Za tuhle hranici oni nemohou, to by museli opustit zdánlivě
bezpečnou a uklidňující ohrádku svých představ.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
