Jak souvisí věčnost (nebo dočasnost) vesmíru se způsoby, kterými ho můžeme vnímat?
Jak souvisí věčnost (nebo dočasnost) vesmíru se způsoby, kterými ho můžeme vnímat?
smysly našeho těla jsou časné a tedy podléhají koloběhu přírody. "To" co vnímá a uvědomuje se, může být věčné... jen o tom neví protože se ztotožňuje s pomíjivým tělem.
náhodou jsme objevila zajímavý článek, k buddhismu se nehlásím ale vysvětlení že si své já ve smyslu ega tvoříme sami, je srozumitelné. A co když ego zmizí a zůstává jen čisté vědomí "jsem".... bez minulosti a bez přítomnosti. Naše myšlenky si spřádáme sami na základě vjemů a zkušeností. Pleteme si sami sebe... a pak na tom lpíme.
pardon, ještě ten článek. omlouvám se za zmatenost
https://medium.seznam.cz/clanek/nevrly-neurovedec-nase-ja-je-jen-pomijiva-iluze-neuroveda-dava-za-pravdu-buddhismu-261803
Právě zde se ukazuje, že buddhistický pohled na mysl a současná neurověda popisují tentýž jev, jen odlišným jazykem.
To platí obecně o náboženství, říkam to tu celou dobu.
Náboženské pojmy jsou protopsychologické
pojmy.
C.G.Jung třeba ego pojímal jako komplex (mluvil o ego-koplexu), tj. jako
soubor představ o sobě samém, spojených s pocitem či prožitkem JÁ.
No ano – vědomí (včetně vědomí svého „já“) je výsledek činnosti mozku a samozřejmě se mění. To potvrzuje ateistický pohled, a nikoliv nějakou trvalou „duši“. Nevidím v tom nic objevného.
Vždyť budhismus taky je ateistické náboženství. Ale i ateisté dělají tu chybu, že si myslí, že mají nějaké trvalé Já (a proto třeba že se nemůžou změnit). Objevného je na tom článku to, že budhismus je v dané nauce v souladu s neurovědou.