Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

No on vlastně v našem mozku probíhá neustále, poněvadž naše smyslové vjemy světa nejsou jeho "otisky", ale jsou výsledkem kreačního procesu mozku, kdy jsou různé smysly snímané údaje či kvality mozkem "interpretovány" a skládány dohromady ve vjem. A tak jako nám svět vzniká v mozku, tak nám vzniká i v psychice, protože to, co nazýváme světem, to nesestává jenom ze smyslových vjemů, tedy z fyzických skutečností, ale z podstatné části taky z psychických skutečností, protože v tom našem vjemu světa, resp. vjemu jeho objektů, je obsažen i náš vztah k nim, význam, jaký pro nás mají, souvislosti, do jakých je vzájemně propojujeme, či naše emoce (např. nálada). Svět je tak skutečností objektivní i subjektivní a to co tedy nazýváme světem, je mixem obojího. Ta subjektivní stránka je jen člověku z valné části nevědomá. Když se pak mluví o stvoření či vzniku světa na nějakém tom počátku, tak to nutně nemusí znamenat vznik světa po objektivní stránce. Z těch všemožných popisů, jaké nám mýty zanechali, to tak ani nevypadá. Daleko spíš se v nich líčí to, jak se stalo, že ten svět začal existovat v psychice, tedy líčí počátek vědomé reflexe světa, poněvadž vzniká-li vědomí sebe sama, vzniká v jistém smyslu svět. Proces probouzení se do světa je oním probouzejícím se vědomím vnímáno jako vznikání toho světa, protože jádrem sebeuvědomění je uvědomění si faktu existence jako takového. Ta prvotní psychika tedy poznává, že ten svět, ty věci okolo že "mají existenci" a tento proces jejich "přecházení do existence" prožívá jako jejich vznikání. V určité míře to koneckonců zažíváme i dnes, když si o sobě samém uvědomíme nějakou skutečnost, např. nějakou svou vlastnost, kterou jsme doteď u sebe neviděli. Taky to vypadá, jako by náhle vznikla, poněvadž doteď tu nebyla a teď tu najednou je. Doslova jakoby vznikla z ničeho.

To, co popisuješ, je obraz, který si o světě utváříme, nikoliv svět sám. Pokud tohle bereš jako to, co popisuje Bible, pak je Bible i bůh výplodem lidské psychiky a naše debata končí dokonalou shodou.

platí to pro teisty stejně jako pro ateisty. jen ateisté se domnívají že ten jejich svět je jediný správný. Tedy tak to na mě působí. Kdyby byli všichni slepí, nevěděli by že existují barvy... mohli by jen nahmatat pevné předměty. A kdyby neexistovaly žádné pevné předměty, existoval by jen zvuk...rozlišení frekvencí... nebo vůně, realita by byly různé vůně.

To, na cos to zavěsila, jsem psal Součtovi.

Barvy jsou vlnové délky elektromagnetického záření, které daný předmět vydává či odráží více než jiné, nebo absorbuje méně než jiné. Vlnové délky světla tu jsou, i kdyby nikdy neexistoval žádný zrak. Jen je nebudeme schopni vidět jako barvy. Jejich existence na tom ale nezávisí.

To co nazýváme světem, je náš obraz světa. Nevidíme svět, jaký je sám o sobě. Nevyhnutelně ho vnímáme přes filtr naší psychiky a našich smyslů. Smysly vnímají jen určitý výsek světa, a tento výsek, tento náš lidský svět je navíc u každého lidského jedince individuálně kontaminován jeho osobností a rozpoložením. Jinak nevím, co si představit pod výrazem "výplod lidské psychiky".

Už sis někdy rozbil hubu o svůj obraz chodníku? Nebo to byl fakt chodník?

Nepsal jsem, že neexistuje chodník, že neexistuje svět.