nejsem přesvědčená že realita není adaptovaná na naše vnímání, může to být naopak. že realita se odvíjí od našeho vnímání. A opravdu naše vnímání či uvědomování je výsledkem vývoje a tedy tento vývoj probíhal i v tom JAK realitu interpretujeme, jak s ní zacházíme či co pro nás znamená. Lidé se bojí smrti obecně, opět zde máme "kodován" pud sebezáchovy...z něj pak se odvíjí bolest či různé negativní emoce, strach, hněv, chtěni etc. Primárně je to ale přesvědčení že my jako já člověk smrtí zanikáme. Ale co zaniká? Hmota tady je stejná... prvky z kterých se skládáme je taky tady pořád, přod zde jako hmota či realita jsme... čeho se tedy bojíme. Proč nechceme umřít, když po naší smrti se fakticky nic nezmení a vše bude stejné jako předtím.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
