Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ano. hrátky to nejsou, pokud tě někdo nutí vidět svět stejně jako on, protože to je pro něj jediná správná realita.

Smyslem je porozumět, že tato představa reality má různé hranice a ty se posouvají různými směry dle nastavení našeho vnitřního světa (zkušeností, rozumu, pokory, etc)

ano jsem myslela ve smyslu té prostřední věty "vnímali svět v rozsahu, který nám umožňuje v tom světě fungovat." Sebereflexe a korekce následuje na základě introspekce, tedy pochopení násedků našich činů, odpovědnosti a akceptace svých možností.

Ano.
Moje námitka je, že tím existující svět zpětně neměníme, ale naopak korigujeme své vnímání a chápání.

to myslím nikdo netvrdil že existující svět měníme, tedy já to z diskuse nevyvodila.

Možná, že opravdu ne. Jsem z toho žonglování s pojmy "volajaký zmatený".
Ve skutečnosti je to jednoduché.
Byla nám dána schopnost vnímat okolní svět a na tomto základě si vytvářet představu o něm, tedy jeho obraz.
Nemusíme stále dokola přemýšlet, že vnímáme obraz stromu, že se nám ten strom nenastěhoval do hlavy.

Jak například chápeš tato jonatanova slova?
My tím našim světem formujeme ten svět který je pravý a který neznáme do podoby našeho světa.

Hrátkami jsem nazval něco jiného.

Ono je potřeba naučit se rozpoznávat tu psychickou složku od té fyzické, psychické projekce (onen psychický materiál) od oněch smyslových vjemů. To pak postupně vede člověka k uvědomění si toho, že to, co nazývá světem, je ve skutečnosti jeho mentálním obrazem toho světa, který se s tím světem "o sobě" tak úplně nekryje.

Myslím, že psychicky zdravý člověk si nemusí opakovaně ujasňovat rozdíl mezi reálným světem a jeho obrazem v naší mysli.

Tak drtivá většina lidí si neuvědomuje, že má o světě vytvořený nějaký obraz. Ten svůj obraz proto považuje za svět sám.

Drtivá většina lidí ví, že vnímá obraz světa, ve kterém žije.
Je jim jasné, že jsou součástí světa, nikoli že svět je součástí jich.

Když se lidí zeptáš, tak zjistíš, že o žádném svém obrazu světa nic neví. Svoje vjemy světa považují za svět sám. A že by součástí vjemů byla i nějaká psychická složka, o tom už vůbec nic neví a kolikrát to ani nejsou ochotni připustit, protože své vjemy světa považují za čistý fyzický "odraz" světa.

Většina lidí se takovou prkotinou asi vůbec nezabývá. Jak vnímají svět koně, jak žížaly, nemá na dění přírody sebemenší vliv.

No právě, nezabývá se tím proto, že o tom neví. Přitom je to zásadní pro nabytí síly vůle a vnitřní svobody.

To není nic filozofického, to jsou neurobiologic­ká/psychologic­ká fakta. Tak to prostě je.
Svět vznikl někdy v minulosti (snad) a ten vznik popisuje kosmologie, a pak svět vzniká neustále v našem mozku a ten vznik popisuje neurověda spolu s psychologií. Vznik v mozku má více aspektů (vznik vjemu + projekce + počátek vědomé reflexe světa), a ten poslední popisují mýty.

V našem mozku vzniká více či méně věrný obraz světa.

Ano, který je pro nás samotným světem.

Pro mě ne.
Já vnímám "samotný svět" i sebe jako jeho součást.

je dost podivné, že nikdo nikdy reálná svět v nevnímá, ale vnímá jen to co si myslí že je reálný svět. Pokud by byl někdo, kdo by vnímal reálný svět, tedy ba si přesně myslel to co je svět, stejně to nikdo nepozná ani on sám si to nepřipustí a bude si myslel že vnímá jen to co si myslí, že je reálný svět.

Jak vypadá reální svět?
Některé zvířata vidí svět v jiných barvách.
Například růžová obloha a tmavě zelené až černé listnaté stromy.
Had, včela, pes a atd. vnímají barvy světa jinak než člověk.
Tak které jsou ty správné - reální barvy světa??

Tohle je důležitý postřeh pro uvědomění si toho, že to, co považujeme za svět, je jen naším obrazem světa. Naše smysly snímají jen určitý výsek světa a kdybychom je měli "nakalibrované" jinak, svět by taky vypadal jinak. Každý živočišný druh vlastně žije ve "svém" světě. Ale nehrajou tu roli zdaleka jen schopnosti našich smyslů, ale i jejich hierarchie (např. pro psa je primárním smyslem čich, který dává úplně jiné informace než zrak, pro člověka to primární smysl), mentální schopnosti jako inteligence či míra uvědomění.

"mentální schopnosti jako inteligence či míra uvědomění."

No nevím - toto bych nějak netvrdil - podle mě jsou smysly člověka prioritní pro vnímání světa.
Nechci o tom polemizovat a tak jsem se obrátil rovnou na AI otázkou :
"Co je prvořadý pro co nejreálnější vnímání okolí pro člověka?"
Pro co nejreálnější vnímání okolí pro člověka je prvořadých několik faktorů:
"1.Zrak, který poskytuje nejvíce informací o prostředí, včetně barev, tvarů a hloubky.
2.Sluch, který umožňuje vnímat zvuky a jejich vzdálenost, což pomáhá v orientaci a pochopení dění kolem.
3.Hmat, který poskytuje informace o textuře, teplotě a tlaku, a tím obohacuje vnímání okolí.
4.Čich a chuť, které poskytují informace o chemických látkách v prostředí a pomáhají rozpoznat známé i neznámé podněty.
5.Propriorecepce, tedy vnímání polohy a pohybu těla, které je důležité pro rovnováhu a pohyb v prostoru."

Ty mentální schopnosti jsem mínil jako faktory, co se podílí na vytváření obrazu světa. Jeho smyslové vnímání, tedy senzorické snímání je jedním z faktorů.
Dalším faktorem je pořadí důležitosti typů vjemů, poněvadž třeba obraz světa člověka sestává zejména z vizuálních vjemů, zatímco obraz světa psa s čichových vjemů (neboli pro psa je svět zejména kombinací pachů).
Dalším faktorem je pak inteligence, která dělá to, že dává různé věci do vzájemných souvislostí. To, co nazýváme světem, je tak také sítí souvislostí, jež jsou většinou iluzorní (nevyplývají z vlastností samotných objektů).
Dalšími faktory jsou pak emoce, citový vztah, osobní význam...

Myslím že nejde o barvy, jde o vztahy - soužití s jinými tvory a přírodou.

Myslím, že se bavíme o vnímání světa.

Vztahy mezi lidmi a lidmi, či lidmi a přírodou, jsou ve většině případech horší, než mezi zvířaty ++ - tam se dokáži dohodnout.

k čemu by bylo lidem vědomí, kdyby se měli jenom najíst a vyspat. Musí ho mít pro vytváření vztahů

Ratko, ale bavili jsme se o tom, jak vnímá člověk svět - v realitě, nebo v "realitě"

Vztahy jsou už jen dílem schopnosti se realizovat.

nejsem si jistá. cokoliv existuje, je vždycky jen vztah něčeho k něčemu

Mají ho, protože se ukázalo být výhodným pro přežití. Žádný podrobnější shůry daný účel nemá. Určité vztahy jsou taky pro přežití výhodné, tak si je člověk zafixoval jako dobré. Pravidla pro existenci v rámci těch vztahů vznikla zrovna tak, stejně jako pojmy dobra a zla.

No to už je ale mimo otázku, jak svět vypadá. Tady už nejde o vjemy, ale o názory a city.

to je přece úplně jedno jakou barvu vidí...není to vůbec důležité. Důaležitý je výsledek, zda kooperuje nebo ničí.

Jenže stačí ty barvy popsat vlnovou délkou nebo frekvencí, a rázem máme barevnost objektivně danou, ať to vidí jaký živočich jak chce. Protože to závisí jen na počtu typů receptorů a jejich absorpčních spektrech. Ale vnímají tentýž svět. My podle toho můžeme určit, které barvy který živočich rozeznává a které mu splývají, ale jestli něco vidí „červeně“ nebo „modře“, to nemůžeme, protože to jsou jen naše koncepty. Ale víme, že stejně barevné věci vidí jako stejně barevné. Samozřejmě pokud do barevnosti započítáme i případné odlišné hranice viditelné části spektra.

No některé zvířata vidí "frekvenčně" barvy jinak, než člověk a proto se naskýtá otázka - jaká je ta barva v realitě - kdo ji vidí reálně - a možno ani jeden.

To už je taková filozofická otázka, co to vlastně vnímáme, protože tam až naše empirie nesahá. Jsme vlastně ve stejné situaci, jako když bychom seděli v tanku a veškeré informace o okolí by nám zajišťovali různé senzory - kamery, mikrofony a měřiče teploty, tlaku apod. Přitom nemáme žádný způsob, jak zjistit, co přesně je zdrojem obrazu v obrazovkách, zvuku v reproduktorech a údajů v měřičích. Tady předpokládáme, že jsou výsledkem snímání nějakého reálného světa (prostoru s objekty) a s největší pravděpodobností to tak opravdu bude. Nicméně prokázáno to nemáme. Ale tohle je ta úplně nejspodnější či elementární rovina otázky světa a vysloveně tohle na mysli nemám a rovnou beru věci tak, že naše vjemy jsou snímáním nějakého reálného světa.