Ateistická společnost

V našem mozku vzniká více či méně věrný obraz světa.

Ano, který je pro nás samotným světem.

Pro mě ne.
Já vnímám "samotný svět" i sebe jako jeho součást.

je dost podivné, že nikdo nikdy reálná svět v nevnímá, ale vnímá jen to co si myslí že je reálný svět. Pokud by byl někdo, kdo by vnímal reálný svět, tedy ba si přesně myslel to co je svět, stejně to nikdo nepozná ani on sám si to nepřipustí a bude si myslel že vnímá jen to co si myslí, že je reálný svět.

Jak vypadá reální svět?
Některé zvířata vidí svět v jiných barvách.
Například růžová obloha a tmavě zelené až černé listnaté stromy.
Had, včela, pes a atd. vnímají barvy světa jinak než člověk.
Tak které jsou ty správné - reální barvy světa??

Tohle je důležitý postřeh pro uvědomění si toho, že to, co považujeme za svět, je jen naším obrazem světa. Naše smysly snímají jen určitý výsek světa a kdybychom je měli "nakalibrované" jinak, svět by taky vypadal jinak. Každý živočišný druh vlastně žije ve "svém" světě. Ale nehrajou tu roli zdaleka jen schopnosti našich smyslů, ale i jejich hierarchie (např. pro psa je primárním smyslem čich, který dává úplně jiné informace než zrak, pro člověka to primární smysl), mentální schopnosti jako inteligence či míra uvědomění.

"mentální schopnosti jako inteligence či míra uvědomění."

No nevím - toto bych nějak netvrdil - podle mě jsou smysly člověka prioritní pro vnímání světa.
Nechci o tom polemizovat a tak jsem se obrátil rovnou na AI otázkou :
"Co je prvořadý pro co nejreálnější vnímání okolí pro člověka?"
Pro co nejreálnější vnímání okolí pro člověka je prvořadých několik faktorů:
"1.Zrak, který poskytuje nejvíce informací o prostředí, včetně barev, tvarů a hloubky.
2.Sluch, který umožňuje vnímat zvuky a jejich vzdálenost, což pomáhá v orientaci a pochopení dění kolem.
3.Hmat, který poskytuje informace o textuře, teplotě a tlaku, a tím obohacuje vnímání okolí.
4.Čich a chuť, které poskytují informace o chemických látkách v prostředí a pomáhají rozpoznat známé i neznámé podněty.
5.Propriorecepce, tedy vnímání polohy a pohybu těla, které je důležité pro rovnováhu a pohyb v prostoru."

Ty mentální schopnosti jsem mínil jako faktory, co se podílí na vytváření obrazu světa. Jeho smyslové vnímání, tedy senzorické snímání je jedním z faktorů.
Dalším faktorem je pořadí důležitosti typů vjemů, poněvadž třeba obraz světa člověka sestává zejména z vizuálních vjemů, zatímco obraz světa psa s čichových vjemů (neboli pro psa je svět zejména kombinací pachů).
Dalším faktorem je pak inteligence, která dělá to, že dává různé věci do vzájemných souvislostí. To, co nazýváme světem, je tak také sítí souvislostí, jež jsou většinou iluzorní (nevyplývají z vlastností samotných objektů).
Dalšími faktory jsou pak emoce, citový vztah, osobní význam...

Jer vidět že si byl v minulém životě psem, protože si přesně popsal svět psa jak ho vnímá.

jj, taky haf mám z toho haf dodnes haf verbální tiky.

Stačí si všímat a přemýšlet o tom.

No, na vlnového spektra světla přijímají naše sítnice světlo odražené (nebo produkované) objektem. Prostě ten objekt se svými konturami a detaily je vnímám i "černobíle". Faktem je, že naše sítnice mají optické sensory pro barvu červenou, zelenou a modrou (RGB) a spoustu optických sensorů nerozlišujících mezi barvami, ale reagující na slabé světlo pod prahem intenzity potřebné pro barevný vjem.

Takže to co vidíme, slyšíme, chutnáme, čucháme a hmatáme nám zprostředkuje představu o našem okolí. Ta představa je v mozku a pokud nejsou naše smysly nějak šáleny, tak je to spolehlivé zobrazení našeho okolí. Všechny objekty a jejich vlastnosti snímané našimi smysly mají pojmenování primárně v našem mateřském jazyku. Všichni víme jak "voní" smrad z hnoje, kočičí výkal, česnek, nebo jahoda. Jména barvy jsou jen pojmemování optického vnímání naučeného kdysi v dětství.

Pochopitelně jsou zvířata vnímající jiné spektrum světla jako i zvuku.
Nemá smysl všechny vyjmenovávat, ale jeden za všechny, netopýři "vidí" svým sluchem a "svítí" si vylučovaným zvukem.

Ano a právě jde o to, že tu představu ztotožňujeme se světem samotným a mluvíme o ní jako o světě. V tomto smyslu nám tedy svět vzniká v mozku.

Co bylo dřív : svět nebo mozek? .-))))))))))

slepice.

Takže svět :-)))))))

a kdyby vejce, tak mozek?

Myslím že nejde o barvy, jde o vztahy - soužití s jinými tvory a přírodou.

Myslím, že se bavíme o vnímání světa.

Vztahy mezi lidmi a lidmi, či lidmi a přírodou, jsou ve většině případech horší, než mezi zvířaty ++ - tam se dokáži dohodnout.

k čemu by bylo lidem vědomí, kdyby se měli jenom najíst a vyspat. Musí ho mít pro vytváření vztahů

Ratko, ale bavili jsme se o tom, jak vnímá člověk svět - v realitě, nebo v "realitě"

Vztahy jsou už jen dílem schopnosti se realizovat.

nejsem si jistá. cokoliv existuje, je vždycky jen vztah něčeho k něčemu

Mají ho, protože se ukázalo být výhodným pro přežití. Žádný podrobnější shůry daný účel nemá. Určité vztahy jsou taky pro přežití výhodné, tak si je člověk zafixoval jako dobré. Pravidla pro existenci v rámci těch vztahů vznikla zrovna tak, stejně jako pojmy dobra a zla.

No to už je ale mimo otázku, jak svět vypadá. Tady už nejde o vjemy, ale o názory a city.

to je přece úplně jedno jakou barvu vidí...není to vůbec důležité. Důaležitý je výsledek, zda kooperuje nebo ničí.

Tak sorry, ale jak pro mě svět vypadá, je dáno mými vjemy, ne tím, jak se k němu chovám. Bavili jsme se tu přece o tom, jaký je vztah mezi vnímáním světa a jeho reálnými vlastnostmi. Jestli kooperuju, nebo ničím (a kooperovat se dá i na ničení), je přece úplně jiné téma, než jaký je vztah mezi mými vjemy a realitou!

Subjektivní vnímání je dáno nejen vjemy, ale i jejich interpretací.

Jenže stačí ty barvy popsat vlnovou délkou nebo frekvencí, a rázem máme barevnost objektivně danou, ať to vidí jaký živočich jak chce. Protože to závisí jen na počtu typů receptorů a jejich absorpčních spektrech. Ale vnímají tentýž svět. My podle toho můžeme určit, které barvy který živočich rozeznává a které mu splývají, ale jestli něco vidí „červeně“ nebo „modře“, to nemůžeme, protože to jsou jen naše koncepty. Ale víme, že stejně barevné věci vidí jako stejně barevné. Samozřejmě pokud do barevnosti započítáme i případné odlišné hranice viditelné části spektra.

No některé zvířata vidí "frekvenčně" barvy jinak, než člověk a proto se naskýtá otázka - jaká je ta barva v realitě - kdo ji vidí reálně - a možno ani jeden.

No tohle jiné vidění je dáno jiným počtem receptorů, nebo jejich jinými absorpčními spektry, nebo obojím. Na frekvenčním složení záření, které do světločivých orgánů různých organismů (při pohledu na totéž) vstupuje, to nic nemění. Reálné je zastoupení frekvencí, barevná interpretace je něco jiného. V realitě existuje směs vlnových délek, ne barva, jak jsme ji zvyklí vnímat.

Ale řeč je právě o tom vnímání, ne?

To už je taková filozofická otázka, co to vlastně vnímáme, protože tam až naše empirie nesahá. Jsme vlastně ve stejné situaci, jako když bychom seděli v tanku a veškeré informace o okolí by nám zajišťovali různé senzory - kamery, mikrofony a měřiče teploty, tlaku apod. Přitom nemáme žádný způsob, jak zjistit, co přesně je zdrojem obrazu v obrazovkách, zvuku v reproduktorech a údajů v měřičích. Tady předpokládáme, že jsou výsledkem snímání nějakého reálného světa (prostoru s objekty) a s největší pravděpodobností to tak opravdu bude. Nicméně prokázáno to nemáme. Ale tohle je ta úplně nejspodnější či elementární rovina otázky světa a vysloveně tohle na mysli nemám a rovnou beru věci tak, že naše vjemy jsou snímáním nějakého reálného světa.