To né, chctěla jsem říct že to neřeším, protože vím (tedy v přítomnosti) že mi věci padají a stejně tak mohu spadnout celá.
To né, chctěla jsem říct že to neřeším, protože vím (tedy v přítomnosti) že mi věci padají a stejně tak mohu spadnout celá.
No ale v té chvíli si ještě pamatujeme na co jsme mysleli než se to stalo, potom to už zahlušíme omluvami
Mně to nepřijde být na závadu vědět na co jsem v té chvíli myslela, je to vždy něčím poučné :-).
Jen aby tě to nevedlo k vztahovačnosti, že vše se točí kolem tebe a tvých pocitů. Nakonec je to úplně jedno.
Nemůže to být jedno, sama jsi nedávno psala:
ratka
18.03.21 14:13:30
"Neměli bychom se rouhat... a dávat si pozor i na svá přání, protože se
vyplní i ta která nebereme na vědomí ale tam někde v podvědomí doutnají
(podpalují)"
tak to jo :-) ale tento názor mě naučil akceptovat věci tak jak jsou. Protože jsem k nim přispěla také, tedy nejsem "oběť" a co jsem dostala, to si mám vzít.
Když mi to řeší danou situaci se ktero si moc nevím rady tak nevím proč by jsem měla přehlížet.že je něco v té chvíli ne dobře.
Takových situací je hodně. Taky je zažívám, ale už se s tím nestresuji. Dřív jsem se stresovala, protože jsem nevěděla co mám dělat. Teď už to nechávám víc "vyhnít" tedy nechávám to být a nehrnu se do řešení.