Jde v první řadě o osobnost těch dvou.
Teistovi vadí v první řadě popírání reálně existence něčeho
nadpřirozeného, protože mu to rozbíjí iluzi o jeho věčném životě po
jeho smrti. A o ten věčný život po smrti jde teistům v první řadě.
Ateistovi vadí vlastně jen manifestovaná naivita teistů. Když si tu svou
naivitu a věřivost v nesmysly ponechají pro sebe, tak se chovají a jednají
jako normální lidé a nejsou boží paňácové (ovečky v náboženské
ohradě, nebo loutky za jejichž nitky tahá klérus).
Proto někteří teisté vykřikují zoufale, že ateisté lžou, že
parazitují na bibli, na Ježíšovi a na vymyšlené věci nazývané bohem,
když se ateista altruisticky snaží objasnit podstatu jejich pomatené
ideologie náboženství. Vždy když dojde na princip a na důkazy tvrzeného,
tak pobožný použije formulku, že boha není třeba dokazovat v něj se
pevně věří. To je jako bych tvrdil, že můžu doskočit i na Měsíc, nebo
že tam doskočí bůh, Ježíš a všichni svatí. Dokazovat se nic nemusí,
stačí jen pevně věřit. 
Jsem znechucen reakcemi takových
pomatených lidí.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
