"Ve skutečnosti to tak ale je. Bůh tě opravdu
stále vidí,"

Nějaký relevantní odkaz na nějaký důkaz by se nenašel?

"Ve skutečnosti to tak ale je. Bůh tě opravdu
stále vidí,"

Nějaký relevantní odkaz na nějaký důkaz by se nenašel?

Ne on tě stále nevidí, jen když se chce podívat, takže třeba ateisty nevidí snad celý jejich život, nemá důvod se na ně dívat.
Souhlasím. Bůh nemá důvod se dívat na ateisty. Ví, že oni dodržují
morální kodex i bez desatera. Není třeba je stále kontrolovat jako
věřící, kteří se neustále hádají o některé detaily své víry a
přitom podstata jim často uniká.
Já taky na táborech a výletech nemusím kontrolovat slušné a spolehlivé
chlapce, ale spíš dám pozor na různé hajzlíky, kteří se navenek tváří
jako neviňátka a
.
Homeostáze probíhá i v psychice a věda už jí pomalu začíná odkrývat. Člověk je touto homeostází "trestán" za svou pýchu a veškeré své nečestnosti, nespravedlnosti, svou svévoli a svůj vzdor vůči přírodě/přirozenosti, a to v podobě strasti. Poněvadž příroda/přirozenost se vždycky prosadí a člověka "zmáčkne". Náboženství to popisuje přesně.
No jistě. 
Psychická homeostáze znamená schopnost mysli udržovat vnitřní
rovnováhu a stabilitu navzdory vnějším i vnitřním stresorům či
změnám.

Takže žádné "trestání", nebo či co si to navymýšlel.

Věda je v tomto zkoumání teprve na začátku a zdaleka ne všechny homeostatické mechanismy má popsané. Rovnováha je udržována také tak, že se člověku vyvolávají nepříjemné pocity a emoce či obecně stavy, ve snaze ovlivnit (regulovat) jeho smýšlení a postoje. Člověk si toho může u sebe všimnout, že třeba jeho pýcha je vyrovnávána (kompenzována, regulována) samovolně vyvstávajícími pocity méněcennosti či nedostačivosti či pochybností o sobě. Dá se to pojímat jako tresty za svévoli, za porušování řádu (přirozenosti).
Bůh je tady tím činitelem (je s ním totožný), který způsobuje homeostázi. Bible tedy popisuje reálného činitele, jeho činnost a působení, a dává správné psychologické rady, jak docílit stavu absolutní a trvalé vyrovnanosti, kdy už homeostáze neprodukuje kompenzační, strastné stavy, protože bytost jedná výhradně podle řádu (zákonitostí fungování psychiky).
Víra v Boha je respektováním tohoto činitele. Spontánní (a zprvu neuvědomělá) snaha dostat se do souladu s řádem. Vyslyšení volání přirozenosti.