Ježíšovo podobenství je o něčem jiném.
Farizeové se pohoršovali nad tím, že si Ježíšovi učedníci před jídlem
nemyjí ruce.
Ne, že by byli čuňata. Šlo o obřadní mytí předepsaným způsobem.
To nebyl příkaz Zákona, ale jedno z mnoha uměle vytvořeých pravidel.
Ježíš farizeje nešetřil:
(Marek 7:6-8)
Řekl jim: „Izajáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno:
‚Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno. Je
marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské
příkazy.‘ Opustili jste Boží přikázání a pevně se držíte lidské
tradice.“
Dále jim Ježíš připomněl další vytvořené pravidlo, kterým dokonce
porušovali Desatero. (Marek 7:7-19)
A Ježíš to uzavřel:
(Marek 7:20-23)
Dále řekl: „Co vychází z člověka, to člověka poskvrňuje, neboť
zvnitřku, z lidského srdce, vycházejí škodlivá uvažování: smilstva,
krádeže, vraždy, cizoložství, chtivost, skutky ničemnosti, klam,
nevázané chování, závistivé oko, rouhání, domýšlivost, nerozumnost.
Všechny tyto ničemné věci vycházejí zevnitř a poskvrňují
člověka.“
