Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

"nenastoupit do letadla nám může zachránit život"
Ovšem opět jen náhodně.
Letadlo může havarovat z milionů příčin, od neschopnosti, nebo úmyslem pilotů. Technickou poruchou, nepřízní počasí, srážkou ... to jsou nepředvídatelné milony možniostí.
No a také může být na cílovém letišti náboženský šílenec, který se odpálí uprostřed z dotyčného letadla vystupujících cestujících.

Klidně se ohledně náhody můžeme vrátit do kvantového světa. Jádra atomů nejsou na věky stabilní, během času se rozpadají. Ale náhodně jen některé. Třeba ten pověstný C14, V daném množství C14 se v konstantní časové periodě rozpadne polovina z nich.
Náhodné je také políčko, ve které, skončí kulička rulety, teda kromě pohádkových filmových příběhů, ve kterých je filmový hrdina obdařen zázračnými schopnostmi.
Každý si tu náhodu může vyzkoušet i doma vrháním kostek na Člověče nezlob se.

opět mohu jen opakovat, fyzikálně se nejedná o náhodu, k události vede celý řetěz fyzikálních příčin a následků, které by superstroj dokázal vysledovat... proč v daný moment, daný stroj spadl. Stejně tak můžeme fyzikálně vysledovat, jak se pohybuje naše tělo... tedy fyzikálně víme rychlost chůze, zda nastoupíme, zda počkáme a to jsou vše fyzikální faktory.

Rozhodnutí zda půjdeme nebo zda se zastavíme, tedy vnitřní impulz... to je jiné téma. Tam se můžeme bavit o tom, kolik je intuitivní, kolik instinktivní a kolik rozumové.

áno, náhoda ako taká (v princípe) neexistuje, sú stovky príčin - fyzikálno-chemických, biologických (genetika, metabolizmus), a tých, ktoré sú založené na kognitívnych vlastnostiach vlastnostiach danej osoby (všetky mentálne procesy v zmysle slobody rozumu a rozhodovania, spojené s vnímaním, myslením, učením, pamäťou a spracovaním informácií...teda udalosť sama od seba ako taká neexistuje...

Použiji-li newtonovu fyziku, tak má každý mechanický děj přísnou kauzalitu. Jedná-li se o biologii, na kterou má vliv spousta proměnných faktorů, tak přísná kauzalita neexistuje.

Nebo je natolik komplexní, že je neodhalitelná.

No a já myslím, že je možné, že kdyby takový superstroj znal všechny vlastnosti a parametry oné výchozí „singularity“ před velkým třeskem, tak by mohl předem vypočítat úplně všechno, včetně těch „duchovních“ věcí, protože ty jsou nakonec taky dány jen činností struktur hmotného mozku. Ale protože takový superstroj není, tak holt je obrovská spousta jevů „náhodných“, protože jejich příčiny jsou tak komplexní, že je nikdo a nic nikdy kompletně nezanalyzuje a neurčí.

nemluvím o ničem jiném.

Jen jsem ti do toho přihodil ještě ty „duchovní“ věci.

o těch jsem psala taky, na jiném místě. že je zde ještě duchovní a tam je třeba rozlišit intuici, instinkt a rozum. Oboje funguje po své linii (tedy myslím, možná, netvrdím to) Dokonce i to že se sejdou lidé narozeni ve stejném datu nebo že se "vyhmátnou" náhodně lidé ze stejného kraje může mít instinktivní důvod... vycítí se podvědomě.

"nenastoupit do letadla nám může zachránit život" Ovšem opět jen náhodně...nie!... nenastúpil do lietadla z mnohých príčin, ktoré uvádzam nižšie...

No, nebo můžeš nenastoupit, a během ulehčeného vydechnutí při východu z letiště tě přejede autobus, unesený teroristy, kteří si to rozmysleli s tím letadlem v obavě z odhalení při nástupu…

Tak to se asi neshodneme.

Pád cihly může mít různé příčiny, ale za náhodu považuji to, jestli když už padá někoho naštěstí netrefí, nebo žel trefí.

taky to považuji za náhodu :-) protože nikdo neví kdo kdy pod střechou projde. Ale přísně deterministicky, lze dojít k výsledku proč tam ten člověk zrovna byl a proč ta taška spadla. Ale souhlasím s tebou, že v zjednodušeném pojetí to náhoda je. Jsem prostě jen takový mudrlant a jak začnu přemýšlet, neumím se zastavit dokud mě někdo nenakopne

Tak ti dám k mudrování svůj příběh.
Když jsme se s manželkou poznali, zjistili jsme, že se naše rodiny - děti - de facto poznali už dávno předtím - podle fotek.

Manželka s mojí sestrou dělali jiskřičkový slib na stejném místě, ve stejném čase, nedaleko sebe.
Já s její bratrem jsme byli ve stejném pionýrském táboře, dokonce jsem já s ním byl v oddíle.
A ještě datumy narození - dny - ne roky. Tchýně se narodila ve stejný den, jako můj otec a to samé tchán s mojí sestrou. Naši bráchové se narodili ve stejný měsíc rozdíl jen 6 dnů. Tchýně a moje matka - Moravanky. Tchán a otec Slováci, no a dětství strávili v různých vesnicích vzdálených od sebe cca 32 km, ale protéká nimi stejný potok.

Osud, nebo náhoda?

To je právě vždycky potřeba specifikovat, vůči čemu tu náhodnost vztahujeme. Jako náhodu či nahodilost označujeme situaci, kdy mezi jedním a druhým dějem či situací, stavem apod. není vzájemná souvislost (obvykle příčinná). Při posuzování náhodnosti se porovnávají dva děje a je tedy vždy potřeba určit (nebo si ujasnit) i ten druhý děj, vůči němuž je to vztahováno, což je otázka po tom, v jakém smyslu by to mělo být náhodné. Poněvadž jeden děj může být v jednom smyslu náhodný a v jiném smyslu ne (záleží na tom, vůči jakému jinému ději je posuzován).

Např. pád tašky ze střechy může být náhoda ve smyslu, že tu tašku neshodil žádný živý tvor, nýbrž že spadla "sama", v důsledku působení přírodních procesů ("běhu světa"). Náhodou tu potom označujeme samovolnost . Může ale taky přijít stavební odborník a říci, že vůbec není náhoda, že ta taška spadla, protože tašky daného typu mají nějakou konstrukční vadu, díky které prostě ze střech padají. Potom může přijít policista a říci, že ten pád byl náhoda z hlediska toho, že spadla zrovna mě na hlavu (tj. že v tom nebyl úmysl). A není ten pád zas náhoda ve smyslu, že má nějakou fyzikální příčinu.

Takže při posuzování náhodnosti vždycky záleží na tom, z jaké úrovně příčinnosti děj posuzujeme. Neboli jak se tážeme.