Dnešní Třešnička™ svítí nad Moskalabádem jako laciný neon z vedlejší uličky v Night City, jen místo chromu máme rez a místo augmentací vodku. Car z Ohňové země totiž zjistil, že stát, který roky vysvětluje světu svou neporazitelnost, nezvládá uhlídat ani rafinerie 250 kilometrů za Moskvou. A tak přišlo řešení hodné pozdního impéria s poznámkami od Gibsona. Korporace si nakoupí vlastní PVO, REB, radary, obrněnce, Igly, kanóny a kulomety, protože když selže armáda, nepřijde HR oddělení. Nikoliv. Nastupuje firemní oddělení správy perimetru a na papíře se to účetně schová jako obrana infrastruktury. V praxi je to takové malé DLC „staň se feudálem“, ideálně s veteránem od Bachmutu u závory a účetní, která při slově audit zapíná rušičku a mačká červené tlačítko pod stolem. Navíc je to pravděpodobně konečné, pardon, korporátní řešení veteránské otázky. Soukromé armády Militechu a Arasaky, tedy opět pardon, Rostechu a Rosněfti, jim nabídnou možnost dál fungovat v režimu, na který si zvykli. Už jste všichni slyšeli, jaký mají tihle lidé vztah k dodržování zákonů, a dát za šéfy fabrik exvelitele wagnerovců může časem reálně vést k tomu, že pojem konkurence začnou chápat jako, řekněme to kulantně, taktický problém. Výrobci zbraní budou samozřejmě dodávat tomu, kdo zaplatí víc, stát bude koukat přes plot a Weberův monopol na násilí pak dostane korporátní medaili. Ale hej, v Night City se nikdo nestane legendou tím, že žije dlouho.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
