Srovnávat ruskou a ukrajinskou armádu jen podle počtu tanků, děl nebo letadel je čím dál méně užitečné, protože rozhodující není to, co obě armády papírově mají, ale v co se během války skutečně proměnily. Ukrajinská armáda se za poslední rok změnila výrazně rychleji, než většina pozorovatelů čekala. Dronová složka, která ještě nedávno působila jako nouzové řešení nedostatku munice, se mezitím proměnila v samostatnou doktrínu založenou na izolaci bojiště, ničení logistiky, opotřebovávání týlu a snižování přítomnosti ruské pěchoty na frontě. Nešlo o luxusní reformu v klidu, ale o vynucenou adaptaci pod tlakem, a právě proto je její výsledek tak důležitý. Ani Rusko nestojí na místě a také se mění, jenže většinou reaktivně a bez větší vize. Přechod k většímu využívání balistických střel, klouzavých pum nebo bezpilotních prostředků nevychází z promyšlené modernizace, ale spíš z toho, že původní způsoby vedení války narážely na čím dál krvavější limity. Právě lidská síla dnes představuje hlavní strop ruských možností. Moskva sice dál vyrábí rakety, drony i obrněnou techniku, ale pokud nedokáže průběžně doplňovat pěchotu, zůstávají i tyto schopnosti jen poloviční silou. Rusko může dál rozbíjet ukrajinské pozice palbou, stále častěji ale naráží na problém, že nemá dost lidí, kteří by vzniklou mezeru obsadili dřív, než se obrana znovu zavře. To je jeden z hlavních důvodů, proč fronta sice ještě stále tlačí na západ, ale ruský postup je čím dál dražší a méně efektivní. Ukrajinské zlepšení se navíc neprojevuje především ve velkých průlomech, ale v defenzivní a opotřebovávací rovině, tedy v tom, že každý další ruský kilometr stojí víc času, techniky i mrtvých. Papírově zůstává Rusko silnější zemí s větší ekonomikou i populační základnou, jenže válku dnes neurčuje jen velikost tabulky. Stále víc ji určuje trajektorie obou armád, tedy to, která z nich se dokáže rychleji přizpůsobit realitě bojiště. A právě tam se rozdíl mezi nimi už dávno nehýbe jen jedním směrem.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
